Svědek na zabití (1974)

Na fejsu  někdo dával tip a tak jsem se snažil to někde sehnat a sehnal. Samozřejmě,že po 50 letech, je na to malinko jiný pohled,ale v té době to musela být docela pecka,protože i teď je to pořád dost napínavé.Připomíná mi to,třeba Klid noci(1982),který byl taky tenkrát pecka a viděl jsem ho znovu až po 40 letech.

Dva výtahy, dvanáct pater, schodiště, tenisky a vyděšená žena s šílencem v patách. Potkat se s vrahem nebylo pro Ann to nejšťastnější, avšak když ho uviděla podruhé, pochopila, že smrt si začíná brousit kosu. I po letech zdárně fungující thriller, přesto jsem jednu hvězdu z původního hodnocení odebral. A ač jsem film viděl v dávných dobách, pamatoval jsem si konec, což je škoda, páč ten je nejlepší.

Hodnotím pohledem 16-tiletého, kdy jsem tento film společně s Očitým svědkem (r. 1970) považoval za absolutní bomby žánru thriller (i když tenkrát tato škatulka neexistovala :-)). I po letech mne tenisky hlavního úchyla strašily ve snech. Z pohledu dnešního je sice film pomalý, předvídatelný, ale stále má svůj nezapomenutelný feeling.

Když se přenesu zpátky o čtyřicet let, tak palec nahoru. Sedmdesát minut, kde jsem byla od odchodu všech lidí z práce napnutá jak kšandy, se musí ocenit. Robert a Julie se nemusí rozhodně za své role stydět. Já jsem z Langa měla husinu i za monitorem. K tomu některé vymakané momenty, například finta s pátým patrem byla dokonalá a přitom tak jednoduchá. A pak jsem se docela bavila u titulků, kde jsem občas četla :kecy, kecy(není důležité)nebošťastný keca podobně. Jo jo, za mě si ten čtverecSvědek na zabitízaslouží.Viděno v rámci Saeson Challenge Tour.

Maminka mi pár let zpátky vyprávěla, jak se kdysi bála u jednoho filmu, co dávali v TV když byla ještě malá a pamatovala si, že vrah měl na sobě bílé tenisky a honil hlavní hrdinku po opuštěném obrovském baráku. Tak se mi po nějaké době podařilo zjistit název filmu a nyní jsem ho i našel a konečně se na něj mohl podívat. A plně chápu, že se mamka bála, protože kdybych v cca desíti letech viděl tenhle film, tak spím u rozsvícené lampičky. Hudba jde na nervy (v dobrém myšleno) , Lang jako vrahoun je odpornej na pohled a atmosféra je parádní. Na místě hrdinky by se spousta lidí nervově zhroutila tak dávám palec hore, že to zmákla a bojovala o svůj život. Velmi příjemné překvapení.