Přepadení vlaku z Pelhamu (1974)

Jestliže jsem nedávno u Francouzské spojky napsal, že je to časová kapsle New Yorku přelomu 60. a 70. let, tak tohle je časová kapsule čirého New-Yorkství tak, jak na něj ostatní ukazují a možná až nostalgicky vzpomínají, než se z něj stalo Velké jablko.
Tehdy to bylo možná přijato jako thriller, ale dnes, i díky záplavě postav, které nelze popsat jinak než jako sarkastické svině, je to stejným dílem thriller i komedie. Herci tak nějak nemají co hrát. Například Matthau 90 % filmu sedí u telefonu. Takže největší devízou snímku je režie, a to na sedmdesátky velmi svižná, doplněná o slušnou střihovou skladbu.

Je to dobre zahrané a prevedené, aj keď nad určitou konverzáciou zložiek OČTK musíte zdvíhať obočie. Gúľal som očami aj nad linkou deja ohľadom starostu, ktorý kdesi zašitý leží v posteli s chrípkou... no je dotazovaný, lebo gangstri chcú milión dolárov od mesta. Potom mu ešte vo filme bolo vymyslené, že by mal hodiť nejaký prejav, no potom to akosi vyfučalo z deja. Výborne sa pozerá na presvedčivého Shawa, o čosi ťažšie sa prijíma rola jeho náprotivka, komedianta Matthaua, btw otrasná kravata, nepochopil som zámer jej výberu. Štvorica gangstrov je na pováženie, vôbec nie je ozrejmené ako sa dali dokopy, nie je medzi nimi žiadna chémia a tak sa im aj ťažko uverí, že si nejako dopredu plánovali takúto akciu. Sú zaujímavými len pre film, pán Šedý ako protestant a pán Zelený ako ten kto prežije, napriek tomu, že zo všetkých štyroch má najmenej ostré lakte.

Na svou dobu určitě stojí za pozornost, i jako příklad nenásilně uchopené reprezentace, když to ještě bylo odvážné, než jsme začali budovat nového člověka, už zase. Skvěle načrtnuté figurky, bezskrupulózně věcní padouši... odsýpá to, napíná to, baví to, vizuál i hudba vše důstojně podtrhují. Jedinou vážnou výhradu mám k nevyváženému konci: uspěchané rozuzlení a pak pointa, na kterou by se hned u východu z metra nebývalo muselo čekat ještě jednou tak dlouho.

Skvěle napínavý snímek o přepadení vlaku. Skupina čtyř po zuby ozbrojených mužů, oslovujících se podle barev, tedy pan Modrý, Zelený, Šedý a Hnědý, obsadí velmi jednoduše jeden z podzemních vlaků v New Yorku. Poté, co mají naprostou kontrolu nad daným vagonem, začnou si klást své požadavky. Jako první si žádají 1 milion dolarů, pokud ho do hodiny nedostanou, zavraždí každou minutu jednoho rukojmího. Od začátku film baví svým podáním, kdy sledujeme na jedné straně únosce vlaku, kteří jedou podle přesně připraveného plánu, tak i jejich rozličné rukojmí, tak na straně druhé operační železniční středisko v čele s hlavním policistou Garberem, který vyjednává se zločinci po telefonní lince. Právě dialogy po drátě dodávají snímku potřebnou dávku napětí. Walter Matthau se jako Garber se velice zdatně snaží najít potřebný čas pro splnění požadavků tak i zároveň přemýšlí, jak únosce přelstít. Naopak Robert Shaw v roli pana Modrého, jenž šéfuje bandě, si dokáže zjednat pořádek a respekt ostatních. Na to, že se má jednat o akční film, je samotné akce poskromnu, za to je ale pěkně přímočará. Nebýt trochu slabšího konce, hodnotil bych plným počtem.

Dobrá hudba, ten vibe je mazaný. Děj vás chytne prakticky hned od začátku a nepustí. Akorát jsem si říkal, proč by někdo unášel metro :D a líbí se mi, že si tutéž otázku položili několikrát ve filmu. Neměl jsem žádné očekávání, ale byl jsem příjemně překvapen. Film mě přivedl na nápad unést zmrzlinářské auto se zmrzlinářem a žádat výkupné. Závěrem Gesundheit.