Stud (1967)

Chvílemi jsem měl při sledování pocit, žeStudnatočil Helge hlavně proto, že si vyčítal kývnutí na naprostou cenzuru původního (záporného) konceVelké samotya tak z něj vzal původní kostru, kterou dotvořil do podoby právěStudu. Protože i ten ukazuje postupný pád vysoce postaveného muže na vesnici, osobní i veřejný, akorátStudmi přišel o něco sofistikovanější díky tomu, že si mohl dovolit udělat z Arnošta zápornější postavu, jejíž charakter bude ve stejném duchu jenom prohlubovat, ne je prorežimně modifikovat. Díky tomu působivě vyzní opravdu mnohé, od dobové atmosféry, kdy nadšení komunisté stále schůzují a tváří se naprosto důležitě, ačkoli běžní lidé okolo vidí, že realita vypadá a hlavně funguje úplně jinak a už to ani nechtějí řešit, po psychologickou stránku, díky které je celý film koncipován tak, že Arnoštovi postupně a podrobně strhává dlouhá léta nasazenou masku. Naštěstí si to zachovává i určitou realističnost, tudíž se to nikdy neupne k přehnaně dramatickým zvratům a změnám a zároveň takto funguje i filmový styl, který dává důraz na přirozeně působící prostorové vztahy uvnitř vesnic i mezi postavami, které ale podává s mírně atypickým výběrem záběrů, které dávají vyniknout hloubce prostoru ještě o to víc. Prostředí vesnice pak je skrze časté návštěvy různých míst v ní hmatatelnější, z čehož vyniknou hlavně zničené chátrající kostely. Díky tomuhle všemu je to velice živý, chytře propojený film, kterému k dokonalosti chybí ještě podrobnější propojení, ale zase na druhou stranu není až tak potřeba a takhle bohatě stačí. Zatím můj nejlepší Helgeho film. 4*

Vynikající film. A to píšu jako člověk, který celé mládí prožil v socialismu a komoušské papalášství a pokrytectví je mu odporné a vždycky bylo. Nenechte se odradit prvními cca 10 minutami, které vypadají jako běžná denní selanka komunistického bafuňáře a kde se to soudruhuje ostošest. A když už asi po dvacáté za krátkou dobu zazní „soudruhu“, máte chuť vyhodit televizi oknem. Jenže s přibývající stopáží ten film dokáže nepříjemně tnout do masíčka, sice nejde do hloubky, jako třeba ´Všichni dobří rodáci´, je to spíše na bázi nějaké komunální kritiky, ale i tak se to bolševikům muselo hooodně zajídat a nedivím se, že po tomhle filmu už Helge nesměl točit. A závěr skoro koketuje s nějakým podobenstvím o funkcionářské moci, která je nedotknutelná a to muselo komoušům strašně zvednout tlak. A ještě zmíním prvotřídní práci s kamerou, to byla lahůdka.

Stud sa na základe pôvodu a roku vzniku často vníma ako súčasť česko-slovenskej novej vlny, i keď sa svojou estetikou a najmä námetom podstatne viac podobá filmom poľského kina morálneho nepokoja. Skvelého Pántika v úlohe konsternovaného predsedu si možno ľahko predstaviť aj pod taktovkou Wajdu alebo Zanussiho. Kvalitný scenár je podporený Helgeho ekonómiou formy – Stud je vizuálne pútavý aj bez používania ostentatívnych formálnych nástrojov. Za zmienku stojí málokedy vídaná premyslenosť jednoduchých záberov a protizáberov (napr. scéna prvej konfrontácie Pánka a agronóma).

Ano, tak takhle vypadal socialismus ve skutečnosti. Společně s Obžalovaným asi nepravdivější film, který bez okázalosti a povrchnosti ukazuje, jak soudruzi (tedy ti na vedoucích místech) "pracovali" a "žili". Kříž ani Helge si nedovolili ukázat úplně přímo na toho, kdo to řídil (i když je zde zmiňovaný - tedy okresní tajemník), ale i předseda okresního národního výboru byl partajník a to už je taky docela vysoká šajba. Film má svoji nespornou dokumentační hodnotu, ale taky skvělou atmosféru, neméně skvělé režijní vedení a hlavně - Júlia Pántika v hlavní roli. A v epizodách Ludovíta Grešša a Bohuslava Čápa, zde asi ve své životní roli. Zajímavé je, že podobně byl v naprosto odlišné poloze pojat okresní tajemník Pláteník v Dietlově Okresu na severu. Ten ale o sobě nezapochyboval a vše dokázal vyřešit, vědom si svého postavení absolutistického monarchy okresu (kde to o sobě dokonce sám říká). I tam je motiv dcery učitelky nebo ona scénka, kdy okresní šéf SNB přijíždí podat raport na OV KSČ dřív, než papíry předá prokurátorovi. Tady pro změnu ale  soudruh prokurátor přijíždí celý zpocený na ONV, aby seznámil soudruha tajemníka s kauzou, když si předtím vše nechal schválit na OV KSČ od místního nejvyššího. Jenže tenhle film není propaganda, ale snaží se něco skutečného ukázat. Alespoň v takhle syrové podobě. Ti, kterým vadí neustálé soudruhování a tvrdí, že by to mohl být ve svobodné společnosti existencionální drama jsou naprostí idioti. Zase je může uspokojit, že film je "noir". Ve skutečnosti je svázaný jak s oním neslavným obdobím socialismu, tak s obecně povahovými i typicky národními rysy.

Výstižný portrét komančského papaláše z okresu na jihu. Člověk, který o sobě vyhlašuje, že vše dělal jen pro lidi, ale na všechny hledí ze svého stranického pohledu a ten, kdo se odváží poukázat na chyby jiného straníka, tak je práskačská svině. Nejlépe se projevil charakter tohoto soudruha, když v opilosti vykřikuje "Víš, kdo já jsem!". On přece není jen tak někdo, je to JEHO okres a jen on má přece právo rozhodovat o tom, koho může prokurátor obvinit. Považuje se za čestného a poctivého a přitom přiděluje byty kamarádům. Mezi sebou je to samo soudruhu sem a soudruhu tam, ale pro obyčejné lidi jsou to stejní páni jako šlechta. To by si dnešní příznivci levice měli připomenout, ale to se jim moc nechce.