Bez svatozáře (1963)

Recenzi píši až s odstupem, a po druhém shlédnutí. Obsazení - 1A, na svou dobu jistý druh úletu. Skvělé dialogy, skladba děje, kamera, atmosféra, režijní preciznost, která v dnešní době mnohdy chybí. Někdo může nabýt dojmu, že tomu chybí pointa, ale to by pak byla agitka, a těch bylo vrchovatě. Proto nemám výčitek za čtyři hvězdy.  cyglos

Já úplně nevím, co si o filmu myslet. Největší smysl by snímek dával v 90. letech, kdy fabriky krachovaly a zavíraly se. Částečně je to tu postaveno taky jako souboj starší a mladé nastupující generace. Zatímco mladí klasicky utíkají za vyšším výdělkem (jak aktuální dnes), ti starší zůstávají v (ne)jistotě ačkoli své výhrady si pro sebe nenechají. Ovšem je zde též zastoupen motiv výtek, že ředitel si sedí v teple v suchu a dělníci se mohou sedřít, tak ať si to jde zkusit. Jenže vyjít se soudruhy nad ředitelem také není snadné. A přestože komise zkoumá platnost tohoto výrobního ústavu, dělníci se nechtějí vzdát. Krom delší scény se svatbou jde spíše o politické a dělnické diskuze a debaty. Přestože ve filmu hraje řada slavných jmen a i z něj je cítit jasné uvolňování, neshledávám jej nikterak zábavným.

"Mládeži, jde se na věc, nechte dědoušky vypovídat!"Stará dosluhujúca fabrika na výrobu šamotových tehál má svoje muchy, rovnako ako jej prevažne starí zamestnanci. Sú medzi nimi nenapraviteľný pytliak, večný opravár prvorepublikového automobilu, šejkspíra deklamujúci ochotník, na hygienu zaťažený umývač rúk alebo neúnavný hľadač správnej hliny. Čo majú spoločné je permanentné frfľanie na pomery na pracovisku, u niektorých s pravidelným vyhrážaním sa odchodu na lepšie miesto. Napriek všetkému negatívnemu sú s továrňou organicky zrastení, takže pri návšteve vrchnosti na ňu nepovedia krivého slova a správa o plánovanom zrušení výroby ich nemilo zaskočí. Oproti nim stojí mladšia generácia bez zapustených koreňov, nemajúca problém zmeniť pracovisko či bydlisko a budujúca nový svet, ktorý sa bez nich zaobíde a ktorému napriek snahe tak úplne nerozumejú. Zvláštne poetické momenty s hereckou elitou v montérkach ešte umocňuje rozprávač Horníček ako svedomie každého z nich aj celej obce a fabriky. Niekedy trochu ukričaný a nezrozumiteľný, ale pôsobivý budovateľský film naruby za štyri rany za ucho, aby to moc nebolelo.

Mám budovatelské filmy rád a dovedu si v každém najít něco krásně směšného. Tohle bláznění starých dědků co vyráběli NĚCO technologií z doby bronzové mě ale vůbec nenadchlo ani nepobavilo. Do doby než jsem tvrdě usnul si nevzpomínám, že by tam někdo řekl: Dědci, je r. 1963, v USA maj barevnou TV už 20 let. Buď sem komouši budou investovat, nebo prostě musíme jít zákonitě do prdele.

Neuvěřitelní křiklouni. Nejhorší Krejča. Strašný vypravěč Horníček. Mladý se hadají se starýma. Do toho začne hulákat Krejča, kterej ještě ke všemu hraje ochotnický divadlo. U lopaty a ve volných chvílích drmolí Shakespeara. Nezáživné. Hudba utahaná jak celej film. Jen mletí pantem a dokola opakování stejných keců. Jó tehdá ve třiatřicátym. Má to motor jako bombraďák. Asi nejhorší svatba v českym filmu. Lidí milion podle hesla víc lidí udělá větší kravál. Mimochodem bez svatozáře je vždy lepší než se svatozáří. Svatozář = pohanské uctívání slunce.