Struktura krystalu (1969)

Zanussiho prvotina je intelektuální, filozofické drama o dvou téměř 40-letých fyzicích, kteří jsou bývalí spolužáci, a jeden (Janek) se vzdal kariéry a žije na venkově se svou ženou učitelkou a věnuje se meteorologii, zatímco druhý (Marek) se věnuje kariéře na univerzitě a zkoumá strukturu krystalů. Během několika dnů spolu diskutují o smyslu života, ambicích a štěstí, přičemž Marek vidí v Jankově volbě plýtvání talentem. Janek obhajuje svůj skromný venkovský život jako hlubší a autentický způsob existence oproti soutěživému světu vědy. Celkově je to film o morálních dilematech, kde není jasné dobro a zlo. Film neodpovídá co je lepší nebo horší a nechá na divákovi, aby si to rozsoudil sám.

Co je pro vás v životě důležité? Co vám dává smysl a naplňuje vás? Máte potřebu měnit svět, budovat kariéru, být úspěšní, finančně zabezpečení… Ale co když chcete žít jinak? V klidu, v harmonii s přírodou i se svými nejbližšími? Mít čas na to, co vás zajímá a baví, bez ohledu, jestli vám to přinese prospěch… Nikdy vás nenapadlo se nad tím zamyslet? Tak teď je ten správný čas. Zanussi nikomu nestraní, nedává návod, setkání dávných přátel působí přirozeně a nekonfliktně, apoliticky a nadčasově.

Cesta z mesta v poľskom poňatí 68. Je pravdou, ako tu mnohí spomínajú že kryštálu chýbal akýkoľvek konflikt. No mne práve tá bezkonfliktovosť veľmi sadla na dnešnú noc. Všetky postavy boli také akési čiernobiele- žiadna emócia alebo pochybnosti o svojom vlastnom postoji alebo názore. Zvyčajne by má akýkoľvek film bez viac farebných charakterov poriadne iritoval, ale akosi som sa nostalgicky prichytil a užil si to. Veľmi mi k tomu dopomohol soundtrack, ktorý u mňa za plných 5.

Minimalistická filmová esej, která vyprávý příběh dvou kolegů fyziků. Jan (Jan Myslowicz) žije se svou ženou Annou (Barbara Wrzesinska) na venkově spokojeným rutinním životem. Marek je světácký světoběžník (Andrzej Zamecki),
Který baží po kariréře uznávaného fyzika. Oba svede dohromady Markova návštěva na Janovo statku. Zprvu se návštěva odehrává v kamarádském duchu, ale posléze vylezou na povrch určité minulostní spory a skutečný důvod, proč Marek přijel. Klidná kamera (fenomenální jsou např. záběry shora, které zabírají krajinu a silnice, po které jde stádo krav), hloubavá hudba od Wojciecha Kilara (tento skladatel zkomponoval hudbu např. pro filmy jako jsou Dracula, 1992; Devátá brána, 1999 či Pianista, 2002) a herecký minimalismus hlavních protagonistů, toto vše dělá z tohoto díla spíše vědeckou práci nežli typický film.

Místy úsměvný zimní film, kde si přijdou na své meteorologové (tolik přístrojů v žádném jiném filmu jistě není) a příznivci krystalových mřížek, ale celkový dojem mám rozpačitý. Nevím, co si z toho odnést. Trochu mi to připomíná francouzské novovlnné filmy, kde se vede spousta řečí o ničem a hlavní sdělení si musí divák vyčíst mezi řádky.