Život za život - Maxmilián Kolbe (1990)

Německo-polský film Život za život vypráví o minoritském knězi Maxmiliánu Kolbem, který v srpnu 1941 v koncentračním táboře Osvětim nabídl svůj život výměnou za muže, který měl rodinu a děti. Film poněkud trpí popisností a poněkud plochými charaktery, na druhou stranu se o podobných osobnostech dost těžko točí filmy, zvláště těší-li se mimořádné úctě.

Šťastný chlap, ten Kolbe. Už ako malému chlapcovi mu Panna Mária povedala, čo mal vedieť. On odvtedy nepochyboval, ale neochvejne kráčal cestou svätosti. Ale pre nás, pochybujúcich divákov, vo filme stále znie otázka: Prečo?? A ja sedím pred filmom s televíznou réžiou a "taliansky jednoduchým" scenárom, v duchu si zúfam, kam až ten Zanussi klesol. A hlavný hrdina namiesto toho, aby sa k odpovedi prepracovával v dlhých filozofických debatách, ako je u Zanussiho zvykom, pre istotu dostane osvietenie "zhora". Zase raz poľská kinematografia doplatila na vlastné tabu. Konanie najväčších Poliakov sa nesmie spochybňovať!! Ale o to ťažšie potom je, točiť o nich dobré filmy.

Zanussi mel v tomto pripade velice tezky ukol. Myslim, ze daleko zajimavejsi by bylo videt, jak myslel skutecny Kolbe, nez krouzit kolem jeho legendy a vypravet jinymi usty, tisickrat slysene historky z zivota svetce. Problem by ale jiste byl s tim, ze v takovem pripade by musela nastoupit fikce a tu by mu nekteri omlatili o hlavu. Takze nakonec vysledek pusobi srabacky a tazani hlavniho uprchlika se v tomhle kontextu miji s tradicni silou otazek na jake jsme u Zanussiho zvykli

Čin Maxmiliána Kolbeho mě fascinoval a fascinuje. Film se pokouší nastínit událost z více úhlů a v různé časové linii. Nemyslím že je film vyčerpávajícím (o to ani nejde) a bezchybným, ale oceňuji právě ty různé linie a pohledy a úvahy z toho plynoucí. Mohl uprchlík Jan za smrt ostatních? Samozřejmě, že ne, ale vědomí příčiny, kterou k tomu dal na jedné straně ilustruje zrůdnost nacistického mučení a věznění (mimo jiné jsem si vzpomněl na Sofiinu volbu) a na druhé co má člověk dělat a jak dál žít s takovým vědomím není to pro něj výzva (tady se ale dostávám na tenký led to přiznávám). Zajímavé bylo také to bagatelizování, jak toho komunisty, tak nakonec i toho Jana (šlo o to přežít, hlavní velitel Frič byl ďábel, byla to náhoda, životy nasazovali i jiní atd...) vlastně to něčím připomíná vztah našinců ke komunistické minulosti - těžko si sami sobě přiznáváme že byli vedle nás někteří lidé statečnější a charakterovější než my, navíc když těch ani né zbabělých jako spíš nestatečných a nesvatých je většina...ps pokud možno vyhněte se českému dabingu.

Osvietenie je základnou témou....uvedomenie si širokého kontextu vlastných činnov. Nie, utečenec Jan nie je zodpovedný za následné dianie v tábore...je "iba" zodpovedný za to, že aj cez jeho osobu došiel k naplneniu Kolbeho extrémny humanizmus - svätosť. Paradoxne, Jan nie je zodpovedný za vyhladovanie 10 ľudí, ale je toho kauzálnou príčinou, a prijatie tejto príčinnosti ho nutne musí viesť k pokore, nie k pocitu vlastnej nezainteresovanej nevinnosti. Bez pokory by sa stal totiž rovnako vinným ako SSmani. A rovnako silná je konfrontácia jeho síce spravodlivého, ale čisto egoistického úteku, a maximálne nespravodlivej, ale čisto altruistickej obete pátra Maximiliána. Nie "prvotný hriech" (ako spomína v komentári gudaulin), ale vedomie vlastnej malosti, slabosti a pýchy zoči-voči "poníženej titánskosti" Svätca donúti Jana v závere, pri správe o svätorečení Kolbeho klaknúť na kolená. Toho Jana, ktorý počas celého filmu pôsobí sebaisto a ako ten posledný, ktorý by si pripúšťal nejakú výčitku. Jedna kacírska myšlienka ma však neopúšťa: láska k sebatrýzni vs. láska k vlastnému (predsmrtnému) životu, ktorá z týchto dvoch bola pre mentalitu Kolbeho typickejšia?? A ak tá prvá, nebola táto obeta iba grandióznou bodkou za životom človeka, ktorý možno o inej ako mučeníckej smrti ani nesníval? Ale zase, aj vyzdvihovanie sebatrýzne nad lásku k vlastnému životu môže byť prejavom obrovskej vďačnosti a až ostychu-nezaslúženosti prijať všetky dobrá, ktorých sa mi v dare života dostáva....sebatrýzeň je možno väčším prejavom vďačnosti za život, ako jeho hedónistické úžívanie si.... Utrpenie skrýva veľa tajomstiev, a bez pokory sa k nim nik ani len nepriblíži.