Strašná žena (1965)

Československo-východoněmecká komedie o odborníkovi na rozpadající se manželství Pavlu Novákovi, jenž náhle propadne žárlivosti na svou ženu krasobruslařku Evu. V hlavní roli se zcela ojediněle představil mistr malých rolí J. Lír, jenž si ve své fantazii představuje řadu situací, kdy je mu jeho žena nevěrná. Neopodstatněná žárlivost propukne v okamžiku, kdy se Novákova manželka nevrátí z tréninku podle plánu a on zrovna má návštěvu, které hodlá předvést, jak harmonické má manželství. Tato jednoduchá zápletka by nebyla ničím neobvyklým, kdyby Lírovi herecky nepomáhali J. Sovák a V. Menšík, kteří z ní udělali zábavnou záležitost. Bohužel veškerá zábava je utlumena dlouhými sekvencemi z lední revue, kterou je celý film protkaný a ve kterých se objevuje Lírova manželka O. Divínová s různými nápadníky, vždy s bruslemi na nohou. Lední revue, na které se podíleli českoslovenští a východoněmečtí krasobruslaři, doplněná hlasitou orchestrální hudbou, skutečně zbytečně odtahuje divákovu pozornost od poměrně zdařilé činoherní části. Kromě neznámých německých herců se v roli nápadníka Lírovi ženy objevil její skutečný manžel, československý reprezentant v krasobruslení K. Divín. Kdyby se režisér J. Polák nenechal unést dlouhými a nudnými bruslícími pasážemi, mohlo se jednat o zajímavé a v souvislosti s velkým prostorem, který dostal J. Lír i unikátní dílo, avšak takto nemohu hodnotit ani průměrně.

Klidně bych dal vyšší hodnocení, nebýt těch revuálních vsuvek pro Němce (na ja, Ein Kessel Buntes).Protože jinak je to správně střelená, absurdní komedie, na kterou je otázka, jestli ne ladíte hned na začátku, a pak oceníte všechny ty špílce a vtípky, včetně písničky o režiséru Fellinim!, nebo se vám tento styl bude zajídat, a potom asi odsoudíte celý film. Problém je, že tohle jsou dva filmy v jednom - Ein Kessel Buntes na ledě pro východní Němce, a pak dokonalá, vtipná a satirická komedie o podezírání a nutnosti partnerovi v manželství věřit. Celé je to ozvláštněno tím, že veškeré doktorovy představy se odehrávají na ledě, kde postavy bruslí - a to nejen na stadionu, ale i na ulici, v parku, v bytě, u soudu - a když nejde zrovna o součást revuálního pojetí, je to velmi zábavné. Takže jsem se pobavil a příště přeskočím východoněmeckou revuální úlitbu.

V šedesátých letech patřily hudební revue k oblíbeným žánrům a Vratislav Blažek s muzikanty typu Bažanta a Maláska to skutečně uměl, jenže Starci na chmelu byli asi jediní, kteří přežili a Strašná žena, ačkoliv není zas až tak strašná, upadla po právu do zapomnění, o čemž svědčí i to, že melodie z tohoto filmu prakticky neznáme. Druhým fenoménem ve sportovní oblasti bylo krasobruslení, oblíbené naší televizní veřejností a populární i v tehdejší NDR. Není divu, že film je vlastně krasobruslařskou exhibicí, kdy samotný děj, v němž dostal jako jednu z mála hlavních rolí příležitost Jiří Lír, v podstatě nemá žádný význam a jeho humor vyprchal i s takovými herci, jako byli Sovák a Menšík.

Milovníci krasobruslení a hudby 60.let si přijdou na své,milovníci filmů již méně,Ve filmu hraje slavná Československá krasobruslařská dvojice Olga a Karol Divínovi.
Podtrženou jedničku si zaslouží architekti Jan Zázvorka a Paul Lehmann za výpravu,v tomto ohledu je možná škoda že je film černobílý.

Vratislav Blažek měl fantazii a nápady jako málokdo. Jindřich Polák se toho chytil a v koprodukci vznikla velmi zvláštní či výstřední vztahová komedie, která překvapí originalitou a pobaví ještě po mnoha letech. Vůbec to není nepovedený film jak napovídá slogan. A že není dokonalý, to nevadí.