Smrt v sedle (1958)

Film má velmi zvláštní, osobitou a jedinečnou atmosféru. Několik dospělých a parta kluků z hřebčína žijí pohodový a jakoby mimočasový život kolem koní a na nich. Ohniskem všeho je rodokapsový snílek prohánějící se na koni, přičemž se mu hlavou honí věty z jeho milovaného rodokapsu o Kidovi a Maud. Parta kluků z hřebčína si zahraje na kovboje a připraví mu překvapení. A pak se stane zločin. Vše má přitom onu mimočasovou atmosféru (v celém filmu z r. 1958 padne jedinkrát slovo soudruh) s příchutí westernu. Vskutku mimořádný scénáristicko-režijní počin.

Na to, že to vzniklo v 50. letech (byť v jejich závěru) to možná bylo poetické až moc. Ale napadl mě u toho citát, že krása je v očích toho, kdo se dívá. Tím nemyslím sebe, ale lokačního, kameramana a režiséra. Protože to byla pastva pro moje oči. Navzdory náhledovým černobílým fotkám tady na ČSFD je ten film kompletně v barvě, do toho ti vitální mladí lidé na koních v kulisách nádherné přírody, jejich nevšední jezdecké schopnosti… Žasl jsem nad policejními kabriolety, líbily se mi i jejich uniformy. Celkově to bylo vizuálně mimořádně zdařilé. Působilo to na mě jako film pro mládež a to propojení se závažným zločinem mi přišlo nevhodné, ale když od toho odhlédnu, že to nebylo v podstatě pro nikoho, tak je to dnes fajn film zejména pro staromilce. P.S.: Respekt panu Přeučilovi, že je po těch 70-ti letech nejen na živu, ale i k poznání.

Pro tehdejší cenzuru asi těžko stravitelné. Já nemohl strávit tu zápletku s přepadením a postřelením účetního. S penězama jede bryčkou jako na výlet, amatéři kdesi přišli k pistolím a všechno zpackají špatným maskováním... Milovník koní si ovšem přijde na své. Sovák mi tam v té uřvané roli vysloveně vadil.

Moc hezký akční film plný napětí, westernových scén a postav. Moc hezký je ten 16:9 formát, který byl v českých filmech do té doby poměrně netypický i všechny další milé detaily světa koní někde v horských částech Československa. Postava ředitele (Lukavský) i stájníka (Sovák) dávají filmu jedinečnou atmosféru. Po přepadení dostane svět kolem hřebčína jiný nádech tajemného vraha a scény na koních a v lesích jsou jako z opravdového akčního westernu. Moc hezký film, u kterého opět nechápu jeho podprůměrné hodnocení. Líbí se mi ty části, kde jsou citované rodokapsy o divokém západu.

Zatímco zpěvák písně z roku 1964 říká své dívce Gina, přestože "to není zrovna české jméno" a "snad by jí měl radši říkat Magdaléno", hrdina Polákova filmu z roku 1958 si takové západní manýry ještě dovolit nemůže. Když jeho hry na kovboje vyústí tragickým incidentem, nejprve symbolicky odevzdá salátový výtisk Rodokapsů a v závěrečné scéně řekne mladé Věře, kterou si pod dojmy z této četby představoval jako Maud, že má vlastně docela hezké jméno, načež - vyléčen z pokleslé zápaďácké literatury - s ní odjíždí na koních do panoramaticky snímané krajiny, kterou kromě širokoúhlého formátu opěvuje i závěrečná píseň.