Kačenka a strašidla (1992)

Jeden z těch normálnějších rodiných filmů lomeno pohádek, které jsou dívatelné, neškodí a jsou určeny přesně jen těm dětem a ne nějakým odrostlejším "frackům" s desítkama odkazů na dnešní dobu. Mám teda dost problém s dabingem, celkově zvukem a postsynchrony, protože to snad dělali když byli opilí nebo co ale ty duté hlasy některých postav a nulový zvuk okolí je fakt hrůza. Nicméně Káča to má za 3, největší podíl na tom mají Beneš a Vejmělková (Bohdalovou fakt nemusím, přijde mě až otravně protivná). Nápad s atrakcí zajímavý, přemýšlel jsem co bych dělal já v takovém případě a asi jo, šel bych do toho.

Tato československo-německá koprodukce se moc nepovedla a jako dítě mě vůbec nezaujala. Kačenka byla nějaká moc chytrá, strašidla divně praštěná (ani mě nevystrašila, ani nepobavila), dospělí herci přehrávali a vůbec celá atmosféra byla zvláštně rozkolísaná a spíš nepříjemná, než nějak hravá a veselá. Druhý díl jsem ani neviděl, stejně jako seriál, který byl z těch dvou filmů nasekaný. Jako dospělý jsem si to lehce připomenul, abych se ujistil, že to dětem pouštět nepotřebuju.

Kačenka a strašidla rozhodně patří mezi jeden z nejlepších dětských filmů, který kdy byl v ČR natočen, je to takový Casper z našeho prostředí, jestli se netuším i zápletka je velice podobná. Přesto tohle patří mezi top české filmy, který měli tu nevýhodu, že krátce po revoluci se hltala jen západní produkce a tak zapadl téměř bez povšimnutí. Film měl tři pokračování viděl jsem všechny.

Jestli si dobře vzpomínám, tak je Kačenka a strašidla vůbec prvním filmem, na kterém jsem byl v kině. Jedná se o typickou českou moderní pohádku. Místy je vtipná, příjemně se na ní po letech kouká a filmové triky jsou na tu dobu slušné. Velkým kamenem úrazu je však Helena Vítovská, kterou jsem neměl a nemám rád v ničem, v čem kdy hrála. Z nostalgického hlediska však dvě hvězdy dám a asi se nebudu ani divit tomu, pokud se někdo rozhodně dát i hvězd víc.

Pomyslná trilogie byla tímhle dvojfilmem dokončena. Příběhy o Lucii a jejich panáčcích, chobotnice sourozenců Holanových a Kačenka se strašidly. A já se přiznávám, že dva filmy o Kačence a jejích strašidlech jsem miloval nejvíc. Možná kvůli krásné Elvíře, roztomilé Bertě nebo gentlemanovi dr. Caligarimu. Možná, že mi byla Kačenka z dětských hrdinů nejsympatičtější. A také možná proto, že závěrečnou píseň jsem znal nazpaměť. Strašidla, strašidla, co neznají pravidla... Dnes, v dospělém věku, si strašně rád tuhle krásnou - z dětského pohledu, pohádku odehrávající se v moderním světě, připomenu. A přestože i dnes si trvám na tom, že mě čistě z nápadového hlediska tohle dílo prostě baví víc než zmíněné dvě, spravedlivě řečeno prohrává s chobotnicemi a Lucií hlavně v (ne)kvalitě scénáře a humoru. Zde je ho podstatně méně.