Zítra vstanu a opařím se čajem (1977)

Tady je vidět, že Česká tvorba kdysi stála za to.
Solidní a hodně podařené.
Na svoji dobu excelentní práce.
Nadčasové a i nyní se na to dobře kouká.
Výkony Menšíka a Sováka to je nádhera.
To jak tito pánové dokázali hrát mě prostě fascinuje.
Jen škoda, že nemáme momentálně nějaké podobné.
I celkové aranžmá a zapojení sci-fi věcí je na slušné úrovni a nebojím se říct, že mnoho nových filmů s jejich tvůrci,by se tady mohlo učit.
Děj hodně dobrý a fůra vychytávek.
Užil jsem si to i po mnoha letech a nyní snad víc než kdy dřív

Tato česká komedie vznikla v době, kdy domácí tvorba dokázala být nejen chytrá, ale i technicky překvapivě vyspělá. A právě kombinace humoru, nápadu a triků je tím, co film drží nad vodou i dnes. Petr Kostka zde hraje dvojroli Jana a Karla. Karel se nešťastně udusí rohlíkem, a Jan se proto začne vydávat za svého bratra. Tím ale nechtěně překazí plán skupině nacistů, kteří se pomocí cestování časem snaží předat vodíkovou bombu Hitlerovi. Nacistické duo si s chutí zahráli Jiří Sovák a Vlastimil Brodský, nechybí ani Vladimír Menšík jako Kraus. Ve „Vlčím doupěti“ se navíc mihnou i postavy jako Himmler nebo Göring, což dodává filmu lehce absurdní historický rozměr. Film pracuje s cestováním časem překvapivě hravě. Některé věci sice úplně nedávají logický smysl, ale to tady vlastně není podstatné. Nejde o realistickou sci-fi, ale o komedii postavenou na nadsázce. Výborně fungují i dobové triky – ať už prášek proti stárnutí, paralyzující sprej, nebo scény s dvojníky, kde jeden herec „hraje sám proti sobě“. Na svou dobu jsou tyto efekty zvládnuté velmi přesvědčivě. V práci s časovým paradoxem a dvojníky mi to místy připomíná principy, které později popularizovala třeba trilogie Back to the Future – samozřejmě s jiným tónem, ale podobnou hravostí. ⸻ Shrnutí Výborná česká komedie z doby, kdy domácí filmy měly nápad, odvahu i technickou kvalitu. Dnes už se podobná kombinace žánrové hravosti a chytrého humoru vidí málokdy.

Nadčasová satira a bohužel dnes současná, viz. např. potlesk bývalému esesákovi Yaroslav Hunkovi v září 2023 v kanadském parlamentu  Podobné padouchy, stejně jako ty ve filmu, zamknout do kina a pouštět jim tento snímek furt dokola, prokládat  dokumenty z Osvětimi a jako bonus film Vlákna z roku 1984. Já vím, asi by to s něma ani nehnulo.

Jedna z nejpovedenějších českých sci-fi komedií vůbec, která i po letech funguje překvapivě dobře. Chytrá práce s cestováním v čase, časovými paradoxy a absurdním humorem je na svou dobu mimořádně propracovaná a stále zábavná. Skvělé herecké obsazení v čele se Sovákem, Brodským a Kostkou táhne svižný děj bez hluchých míst a s množstvím památných scén. I přes drobné výhrady jde o nadčasový film, který dokázal originálně skloubit komedii, sci-fi i válečný motiv a právem patří ke klasikám československé kinematografie.

Pomoc, zloděj... Ale to jsem já...Dvojníci, dvojčata, (skoro shodně) opakující se situace. Polák a Macourek překonávají paradoxy vyplývající z cestování časem s humorem a využijí každou záminku k originálním, cynickým řešením - třeba vraždě druhého já, abyste nemuseli žít dva z jednoho platu.
Přestože je celý film navazováním jedné absurdní scény na druhé, drží pozoruhodně pohromadě i jinak než pojivem hysterické zábavnosti. U scény s řidičem Petrem Nárožným, před nímž Petr Kostka telefonuje se svým včerejším já, se dodnes směji nahlas, což se mi v mém věku už bohužel často nestává. V podstatě jediná tíživější situace je zároveň uspokojivá a vzdáleně připomíná Tarantinovské rozstřílení Hitlerovy tváře vHanebných panchartech: Vůdce je v roce 1941, na vrcholu úspěchů Třetí říše, nucen sledovat filmový záznam berlínské zkázy a Norimberského procesu.
I když film směřuje k drastickým koncům a hrdinové nejsou drceni existenciální úzkostí a nevyhnutelností osudu jako třeba ve12 opicích, je na Macourkově důsledně logických fantaziích něco velmi znepokojivého.