...a zase ta Lucie! (1983)

PokračovanieLucie postrach uliceje opäť príjemná detská komédia, ktorá po nudnom úvodnom zhrnutí predchádzajúceho filmu pokračuje ďalej v dobrodružstvách nezbednej Lucie a jej kamarátov s dvoma formelákmi. Žiaľ v tomto filme mi už humor nepripadal taký prirodzený. Na gagy sa príliš tlačilo, pričom tempo príbehu bolo naopak dosť rozvláčne a vtipy formelákov pôsobili miestami až infantilne. Jediná scénka, ktorá mi utkvela v pamäti je reťaz havárií spôsobená opravárom, ústiaca do zahltenia celého servisu. Ale aj tu mi chýbal k zábavnosti silnejší herecký výraz. Nemecká produkcia je vidieť takmer na každom kroku od nemeckých potravín, televíznych programov, áut až po teleshoppinový predaj. Herci aj predstavitelia detských postáv hrajú dobre, no svoj tieň však neprekročia.

Za mňa o niečo lepšie ako prvý diel, možno aj preto, že som si jednotlivé scény viac pamätal. Ale kto by zabudol na zimák v obývačke a návštevu majstrov v byte. Príliš to pokope nedrží, ale keďže cieľová skupina nie sú scenáristi, dramaturgovia, kritici ani fanúšikovia Start Wars (to je iba fór), tak je to úplne jedno. Okrem slapstick komédie ide ale aj o film o vzťahu medzi Luciou a dedom. Pri scéne, kedy Ferda a Ferda zjedia v chladničke dva ananásy, sa naši rodičia museli buď nahlas smiať, alebo plakať. V Západnom Nemecku asi tú iróniu nechápali.

Oproti prvnímu filmu je tohle "pokračování" vtipnější, je to v podstatě čistá crazy komedie, kde už nejde o žádný děj, ale jen sled komických scének spjatých s kouzelnými formeláky (vrcholně absurdní - a díky tomu nádherně zábavná - je scéna s Hrzánem). S vysvětlením jejich původu se ani tento film nijak neobtěžuje, podobně jako se člověk nedozví, jak se formelákům povedlo z bytového kluziště během vteřiny opět udělat normální byt. Logiku nejde hledat ani v dědově rozhodnutí nejprve kradenou formelu za cenu extrémního stresu "nenápadně" vrátit, a teprve poté si ji normálně koupit - přirozenější by přece bylo, aby ji šel rovnou zaplatit (a v případě potřeby po pravdě vysvětlil, že ji vnučka "omylem" vzala, a rád by to nyní zaplatil). Obecně mi ta přísnost personálu vůči důstojně vyhlížejícímu a slušně oblečenému gentlemanovi přijde nepochopitelná, podobně jako si jde jen těžko představit, že by tak bagetelní krádež řešil napřímo ředitel obchoďáku, namísto nějaké ochranky. A v neposlední řadě mi film přijde nekonzistentní ohledně toho, kdo kouzelné formeláky (ne)může vidět - kupříkladu před Luciinými rodiči či opraváři v bytě se schovávají, ale dědovi, hudebnímu profesorovi nebo Osvaldově matce se bez problémů sami ukáží - zřetelně chybí nějaký klíč, kdo je oprávněn kouzelné postavičky vidět. Co jsem zde naopak uvítal s povděkem, je to, že přísnost Luciiny matky oproti prvnímu filmu v podstatě zmizela (dokonce zde projeví vůči dceři jistou něhu), odhalí se zaměstnání otce, a více hereckého prostoru zde dostane Maciuchová, která je v roli Osvaldovy matky naprosto dokonalá - postava jejího syna se zde náhle jeví ve zcela jiném světle, když člověk zná jeho rodinné zázemí. Obecně celý ten film, včetně jeho závěru, kdy rodiče i děda pod vlivem sedativ zaspí první školní den Lucie, pro postavy obou matek (a skoro všech dospělých postav) moc příznivě nevyznívá - zatímco Luciina matka svou restriktivní výchovou vyloženě potírá dceřinu fantazii (nanejvýše ji útrpně toleruje obměkčena vlivem dědy a manžela), tak matka Osvalda pro změnu svému synovi nalinkovala dopředu kariéru slavného hudebníka a Osvaldův skutečný zájem o něco jiného ji nezajímá (když se zbaví klavíru, pořídí mu pro změnu housle). Mít takovou matku mi v obou případech přijde za trest v každé době, a kornout plný sladkostí je velmi slabá útěcha za to, že rodiče nechají jít dítě první školní den do školy samotné.

Nejvíc jsem dycky žral scénu v bytě Lucie, kde lednička která nechladila začala mrazit a na opravu zrovna přišel Karel Augusta. Během dvaceti minut se začaly objevovat herecké esa, po Augustovi přišli opraváři elektriky Karel Effa a Pavel Zedníček, k rozbité televizi je přivolán Václav Lohniský, další se zjevil instalatér Ladislav Křiváček, poté se k rozbitému oknu přiřítil Eugen Jegorov a nakonec musel být povolán tapetář Vlastimil Bedrna. Skoro jak z nějaké němé grotesky. I další herci v malinkých rolích jsou bezvadní, třeba prodavač ovoce a zeleniny František Filipovský nebo profesor hudby Jiří Hrzán (bohužel předabován Romanem Skamenem). Tyhle dva filmy s Lucií a jejími formeláky, kteří provádějí všemožné bláznivé vylomeniny jsou klasikou rodinných filmů let osmdesátých. A k tomu krásná hudba Angela Michajlova.

nostalgické 5*Jako husákovo dítě jsem formelákům neunikl a naopak jsem se těšil na každou novou reprízu. Tento fantaskní svět, který byl kombinací dětské a vědecké fantazie na mě působil kouzelně a formoval mě. Navíc to všechno působilo utopisticky i tím v jakých reáliích se film odehrával. Přece jen německý životní styl byl na hony vzdálený tomu našemu socialistickému a při to tam hráli čeští herci ;-). Herecké obsazení je velmi slušné a Žanetu Fuchsovou jsem si oblíbil. Lucie a její bláznivé příběhy se tady pouštěly v televizi jako dvoudílný film, ale v německy mluvících zemí ji znají spíš jako seriál. Teď bych z toho asi nebyl tak unešený, ale je to přece pořad pro děti, tak není důvod a bylo by ode mě pokrytecké, kdybych teď v dospělosti tomu dal slabší než plnou známku, i když tu tak vysoké hodnocení od druhých nemá. Dnešní děti žijí v jiném světě, tak nevím jestli by je to bavilo, kdo ví ...[PŘÍBĚH:2///SMYSL:0///ATMOSFÉRA:2///TEMPO:1///ORIGINALITA:3///NÁLADA:2///ART:0///STYL:2///CASTING:2(3*MAX) ]