Noc klavíristy (1976)

Skvělá, klasická detektivka - zápletka slušně komplikovaná a natočeno neuvěřitelně moderně - i na dnešní poměry (začátku 21. století). Skvělá kamera, barvy i scény. Brousek je prvotřídní gangster, Švehlík působí jako Bodie z Profesionálů, mladej Kanyza vypadá trochu jako Delon a hraje podobnýho hajzlíka, kterej nakonec blbě skončí. Krásný český holky i s kulatejma brejličkama jak je dnes zas v módě. Jen teda jedna vada - že ten klavírista je tam úplně zbytečnej, i bez něj by to dopadlo stejně 🤷 trochu jako Indiana Jones v Dobyvatelích (slovy Amy z BBT).

Brusič v roli šéf projektanta stavebního komanda jakéhosi bytového družstva, který kromě ofiko stavebních činností řídí stavební melouchy všeho druhu. Druhá mladá ženuška, šklebák, jakási omšelá vilka. To vše je trnem v oku někomu, kdo ho opakovaně telefonicky vydírá a chce zase 10T. Bruse to už sejří, tak si vezme kulovnici, že to vyřeší jednou pro vždy. Omylem ale sejme nevinného náhodného připletevšího se bambulu, kterej ve finále zakalí. Bambula je shodou okolností zeťákem šatnářky Medřické z nedalekého báru, kde na piano klinká troska Voska. Ten se začne angažovat ve sběru indicií, až díky pichu lačné brejlounce dostane tip na čumila, kterým je onen vyděrač, zvaný knírač Kanyza, nelítostný tapetář. Tuto njús Voska donese jak teriér kudlibabku na chlupech ohanbí až Brousilovi, ktetej nachystá zákeřnou likvidační past na klihového patlala Kunyzu. Akční finále spolu s dynamickým hudebním podkresem dělají z této krimošky mýho favorita sedmdesátek. Škoda, že jsem se nemohl kamarádit s Brusínym. Tak aspoň mu nechám vypálit salvu pěti čestných hvězd.

Jindřich Polák se snažil vyprávět pomalým tempem logicky vystavěný příběh. Popis filmu svádí k domněnce, že Václav Voska je jakýmsi hlavním hrdinou a soukromým vyšetřovatelem, ale o detektivku nejde ani náhodou, Ve skutečnosti sledujeme slušně vystavěné drama, kde Voskův klavírista tvoří jen malý dílek sledu událostí a přináší do příběhu tolik potřebný zvrat. Hlavním motivem je tu bezpochyby souboj dvou tvrdých lumpů. Můžeme se samozřejmě pousmát nad fungováním socialistické výstavby či ošuntělým zázemím vedení firmy (pardon, družstva!), ale být to ve francouzských reáliích a sJeanem GabinemčiLino Venturou, zřejmě bychom tleskali. Srovnání se soudobou kinematografií nicméně odhaluje i zásadní nedostatek příběhu, kterým je absence překvapivé pointy, nečekaného zvratu či dramatického závěru. Suma sumárum je to na ***, ale skvělý hudební motiv složený Karlem Svobodou nás opět přenese k soudobým hravým melodiím francouzské kinematografie a jednu * by to málem přidalo. Vlastně velmi slušný výsledek.

Moje oblíbená detektivka. Vím, kdo co řekne a jak to řekne, kdy zazní hudba a kdy se zablýskne v okně vikýře. Že film ukazuje, kam až vede rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví, s odstupem doby přehlížím. Stejně jako chování klavíristy Tůmy, který celý případ vyřeší. Příběh sám je průměrný, předvídatelný. Na filmu si cením dobové atmosféry, dobře postavených zbohatlických interiérů a poměrně dobře vykreslených postav, zvláště těch mužských. Brousek, Voska, Kanyza.

Film s velmi osobitou hudbou a zápletkou, že vám je skoro líto vraha. To co se seběhne kolem vydírání na Maltézském náměstí dá tak trochu vyvrcholit událostem kolem korupce ve stavebnictví. Film je velmi dobře obsazen a padouch Kanyza se sem opravdu hodí. Scéna s vraždou vládne a dá se jí jen těžko uvěřit, že někdo může beztrestně snajpřit na Maltézáku.