Strakatí andělé (1964)

Zajímavé tři krátké příběhy o dospívání mladých lidí za socialismu, asi nejvíc se mi líbila I., pak II. a nakonec III. Je pravdou, že tehdejší svět starších se pramálo zajímal, jestli někdo mladý chce jet někam na vystrkova dělat tam v pajzlu nebo v dole. Kromě hezké hudby, tu hrají herečky, které daly celému dílu šmrnc. V malé roli tu člověk může vidět třeba Růžka a nebo svět Ostravy s jejím šedým oparem. Hezké a zajímavé dílo.

"A proč zrovna já?!" "Jeden jako druhý, soudružko Melanová!"Na úvod to najlepšie. Optimisticky naladená Zelenohorská sa chce po zvýšení kvalifikácie vrátiť do obľúbenej práce v hoteli v kúpeľnom mestečku, no zabraňuje jej v tom prešpekulovaný systém umiestneniek. Behanie po úradoch ju vylieči z optimizmu aj kladného pomeru k štátnemu zriadeniu. ****"Na socialismus nesmíš být frajer, to chce chytrý lidi."Taktiež pomocný tavič Kwiatkowski z Ostravy je napriek nasadzovaniu života k záchrane spolupracovníka neveľmi nadšený z života vlastného aj okolitého sveta, čo sa ukáže pri krátkej známosti s pozitívne naladenou súdružkou redaktorkou z televízie. ***"Soudruhu, tolik let pracujete na okrese a najednou vám vadí maska?"Na záver sa papalášska dcérka Davidová hrá na aktivistku, čo jej je tolerované. Pekná scéna je, keď plesajúci tanečníci hlasitým spevom obľúbenej odrhovačky odstavia kapelu, ktorá sa im pokúša hrať do tanca. ***"Takhle já si představuju svazáky, řešit konkrétní úkoly, potýkat se s konkrétními obtížemi."Šesťdesiatkový poviedkový film s náležitou vizuálnou (tie dievčatá!) aj hudobnou zložkou, trošku tepe do dobových nešvárov, ale výsledkom je aj tak skepsa. Miestami skvelé.

Ve své době přehlížené, dnes právě toto skromné dílo přibližuje nálady té doby, mladých i starších. Jak v 90.letech říkal Jaromil Jireš, tehdy nebyla svoboda, ale byla naděje, dnes je svoboda, ale naděje už není...(snad 70%)

Pro fanoušky čs. kinematografie 60. let povinnost, ale na mě byli tihle andělé příliš strakatí. První povídka je (i přes krátkou stopáž) dost dlouhá, druhá je velmi dobrá, třetí jsem přetrpěla s vidinou brzkého konce, který - pocitově - ne a ne přijít.

Moc nechápu srovnání s Černým Petrem nebo Pytlem blech. Ty právě jmenované mě moc neoslovili, zato ve Strakatých andělech jsem našla dostatek zajímavých pohledů.