Španělé v Praze (1987)

Divadelní představení rád nemám a v televizních inscenacích se nevyznám, ale špičkový scénář a vynikající herce poznám bezpečně. Tohle je fantastický kus. Skvěle napsaný a výborně zahraný. Jiří Adamíra a Hana Maciuchová jsou tak přirození, že ani jejich známá tvář a úvodní a závěrečná pasáž v maskérně nezbořila dojem skutečných postav.

On velvyslanec, muž který se„nerve za sebe, ale za Španělsko“, ona „pobloudilá žena“, která „miluje a chce být milována“. Oba v „bláznivém, pošetilém a neodpovědném městě“ jménem Praha (17 let přes Bílou horou). Mistrné dialogy jistě, herecký koncert dua Maciuchová Adamíra taktéž. Místy mi to přeci jen přišlo trošku statické (přeci jen se to celé odehrává v jedné dekoraci), přesto tahle minimalistická televizní konverzačka plná jemného sarkasmu a ironického popichování jako celek funguje. Takže pokud se v úvodním záběru ze zákulisí natáčení oba aktéři shodnou, že„udržet pozornost jenom ve dvou v jednom pokoji moc nejde“, ale „co nejde má se zkoušet“, jsem moc rád, že to tehdy Československá televize zkusila…

Zajímavě a zručně napsaná konverzační TV inscenace, v níž exceluje Jiří Adamíra - jako by role byla napsána přímo pro něj, jeho laskavý, i když místy štiplavý sarkasmus a podmanivý hlas jsou nepřekonatelné. Zato afektovaná, občas až hysterická Maciuchová mi do představy španělské šlechtičny příliš nesedla - chyběl jí byť jen náznak aristokratické rafinované noblesity, chovala se spíš jako do historického kostýmu navlečená koketa z předměstí. I Daněk myslím při psaní jejích replik trošku přestřelil, mnohé z nich byly stěží představitelné u ženy, byť vysoce postavené, v rudolfinské době. Tahle inscenace si tak trochu hraje na něco, co není, i když je divácky nepochybně vděčná.

Existuje autorské pravidlo o dvojicích, které mají jiskru a tou bezpochyby Don Guillén a paní Pernštejnová jsou, starnoucí muž snažící se uhájit zájmy španělské koruny vs. hřešící vdova po pánu z Perštejna, nádherna dynamika a dialogy, které mají určitou myšlenku a je o něčem. GoT by se mohlo učit, jak by šlo nahradit vatu :D

KKK2 (kostýmová konverzační komedie se dvěma herci, tj. se stále půvabnou Hanou Maciuchovou a tajemných hlasem Jiřího Adamíry) .... Protože necítím potřebu nějak tuto inscenaci komentovat, nahlédl jsem do recenzí, zda bych i někomu nemohl připojit svůj hlas. A našel jsem: duddek ***, který jasně popisuje potřebné reálie (včetně Pražského Jezulátka) a rovněž jeho kritika i hodnocení se shoduje s mým pohledem. Jinak jsem se také dočetl, že se jedná o nadčasové téma. To ano: otázka strategie mileneckých vztahů prominentních osob je stále aktuální. Jinak Španělsko zkorumpované nakradeným zlatem a stříbrem, a po porážce Grande y Felicísima Armada v roce 1588, se ze země colónů a pizarrů postupně stávala zemí hidalgů a picarů - i když musím říct, že právě tohle Španělsko mám rád!