Cesta do Indie (1984)

Najslabší film od britského režisérskeho giganta Davida Leana. No aj napriek tomu je to určite nadpriemerný film s perfektnými výkonmi, strihom aj atmosférou. Hudbu od Mauricea Jarreho dlhodobo považujem za jednu z najlepších. Za týmito pozitívami sa ale skrýva aj množstvo negatív - či už nezáživnosť až nuda niektorých siahodlhých scén, výrazný "britský" pohľad na problematiku kolonizácie Indie, istá naivita niektorých postáv (nutné povedať, že bohužiaľ sa to týka najmä tých ženských) a celková "prefarbenosť" snímky (čiže priestor zaberá skôr hra na zmyslovosť, ako pokus o realitu). David Lean týmto svojím posledným filmom síce v rámci svojej kinematografie stúpil trochu do osieho hniezda, ale zato opäť dokázal, že aj s menej vydareným námetom sa vedel vyhrať (veď na ňom pracoval čosi vyše troch rokov!!!). Celkové hodnotenie: 7,7 bodov z 10.

Na filmu je jasně patrný datum jeho vzniku. Na druhou stranu je patrné, že film točil někdo na úrovni, takže jse msi to užíval. Srovnáním s knihou došlo k několika úpravám, ta nejpodstatnější je v závěrečném vyznění, kdy filmový konec konči "usmířením" mezi zástupcem kolonialistů a okupovanými. Čož kniha nenabídla. Vědomě.

Cesta do Indie je výpravný snímek, který by de facto mohl být kratší. Jeho největší devizou je ale přesně to, o čem hovoří nejvíc. Snaží se totiž ukázat, kterak se nadutí Britové chovali ještě nadutěji ke své kolonii. A je s podivem, že se Indové nevzbouřili dřív. Povýšené chování, místní obyvatelé jako novodobí otroci v rolích sluhů atd. Britové si s tím hlavu nelámali. Je to vidět mnoha místy, kterými hlavní hrdinové projíždějí, ale i při soudu. A už jen z tohoto důvodu jsem jim přál, aby dostali pořádně na pr*el. David Lean výtečně kombinuje různé aspekty společnosti a rozdíl společenských vrstev. Ale o tomtéž bychom si mohli vyprávět třeba v případě Indonésie a dalších koloniálních států. Po dlouhých čtrnácti letech se vrátil k režírování, aby se nakonec tento film stal jeho posledním.

Labutí píseň britského impéria. Další film který je poplatný době, v 80 se muselo staré i nastupující generaci vysvětlit, že britský imperialismus byl zlo. Dnes je spousta, neřkuli všichni, britských obyvatel,  kteří tvrdí že svět byl pod jejich vládou v pořádku. Anglickou “nadřazenost”  skvěle popsal v knize “Léčil jsem arcivévodu Ferdinanda” jeho lékař.

Výborná dráma oldschoolového britského štýlu rozprávania, ktorá je zrkadlom britskej imperiálnej politiky a hlavne mentálneho nastavenia plného predsudkov. Príbeh Adely Questedovej a jej potenciálnej svokry pani Mooreovej, ktoré sa pri svojom pobyte v Indii stretávajú s ponižujúcim prístupom svojich súkmeňovcov voči domácemu obyvateľstvu až sa nakoniec samy stanú príčinou situácie, vedúcej k súdu s prezumpciou viny. Produkcia je veľmi dobrá a scény majú náležitú náladu. Vadilo mi však niekoľko príliš prudkých premien charakterov postáv, ktorým mohli tvorcovia dať viac príležitosti na rozvoj, aby zmena vyznela prirodzenejšie. Pani Moorová a slečna Questedovej síce britské správanie k Indom nevonia od začiatku, no napriek tomu je ich zmena prístupu až zlomová. Podobne Azíz sa napriek priateľstvu pána Fieldinga a jeho podpora zatrpkne a spyšnie akoby mávnutím čarovného prútika. Dokonca aj samotná zápletka vzniku obvinenie je tak trochu zahalené rúškom tajomstva a divák sa môže len dohadovať či vzišlo od slečny Questedovej alebo to bola myšlienka pani Callendarovej. Herci napriek tomu stvárnili svoje postavy celkom uveriteľne a hore popísané nedostatky sú len snahou scenára vmestiť sa do rozumnej minutáže. 75%