Cyrano z Bergeracu (1990)

Francúzom tie historické filmy proste idú. Tento snímok, na motívy brilantnej literárnej divadelnej hry od Rostanda, je toho jasným dôkazom. AGérard Depardieusa pre rolu neporaziteľného gaskonského búrliváka, no zároveň aj nesmelého, ale o to viac citlivého človeka v oblastiach lásky, priam narodil. Skvelý námet, výborný ústredný herec, počúvaniahodná hudba, rytmický scenár (akože je podľa predlohy, ktorá je napísaná v dvanásťslabičných alexandrínoch, takže rytmus tam musí byť :-)) no a jemná a priam až umelecká réžia od Rappeneaua - to je všetko, čo robí tento snímok jedným z najlepších francúzskych, ak nie európskych filmov vôbec.

Tento film měla kdysi velmi ráda moje mamka, zřejmě kvůli původní divadelní hře, a tak jsem se rozhodl, že si to taky pustím. Musím přiznat, že mě to tolik nebavilo. Hlavní hrdina má obrovský nos, je vtipný a pohotový, a mluví v rýmech, stejně jako většina lidí okolo něj. Nevím proč, ale mě to moc nebralo a ty rýmy mě spíše štvaly...DĚJ:Gaskoňský šermíř, básník a vtipálekCyrano de Bergeracje tajně zamilovaný do své krásné sestřeniceRoxane. Ta se ale zamiluje do pohledného, ale hloupého kadetaChristiana. Cyrano mu proto začíná psát milostné dopisy a básně, díky čemuž si ho Roxane zamiluje ještě víc. Když Roxane a Christian uzavřou tajný sňatek, Cyrano je s nimi poslán na frontu při obléhání Arrasu. Tam pokračuje v psaní dopisů, zatímco Roxane přijede na frontu. Christian je smrtelně zraněn a Roxane se stane vdovou. O léta později v klášteře Roxane zjistí pravdu o tom, kdo byl skutečným autorem dopisů.ZHODNOCENÍ:Teprve na konci filmu jsem si uvědomil velikost osobnosti Cyrana z Bergeracu. Nebyl to jen tak nějaký ošklivý nosáč, ale velmi inteligentní, umělecky nadaný, charismatický, čestný a poctivý člověk, který stál vždy na straně obyčejných lidí a nebral si servítky s nabubřelými aristokraty. Navíc zemřel čistý a neposkvrněný! Ve filmu mě samozřejmě nejvíce bavila bitva u Arrasu, kde po sobě pálili z děl hlava nehlava, a některé rýmy byly také dost povedené. Ten romantický prvek mě bral o dost méně, ale dalo se to zkousnout. Proto dávám filmu poctivé 4*.

Velká sračka to byla, dlouho jsem se tak nenudila. Zachtělo se mu sestřenky, vyprázdnit si svoje kulky. Třásl se na ni fest, asi měl chuť na incest. Vymyslel tak dokonalou lest. On bude srdceryvně psát, sok s ní bude sexovat. Ten však bohužel nestačil, strčit Roxaně do dírky svůj pyj. Cyrano ještě před smrtí, svou kládou jemně zavrtí. Roxaně řekne pravdu, ona odpustí tu křivdu. Omlouvám se za své verše. Nejde ale bez rýmu, mluvit na svou rodinu. Rýmy přítel sází, většinou však dobré, asi. Hvězdičku dám s lehkým srdcem, přítel byl však velmi zdrcen. Rýmy už mi neříká, smutek se mě dotýká.

To vám byla píčovina, to vám teda povím, při pomyšlení na ni doteď slzy roním. To vám byla píčovina jako cíp, dokonce u Rychle a zběsile, bylo mi už líp. Děj plynoucí tak strašně unyle, že nestačilo mi ani jedno promile. Po celou stopáž kousal jsem se nudou, nad touto nepěknou, francouzskou ostudou. Příběh o tom, jak Cyrano chtěl prošťouchnout sestřenčinu díru, avšak jeho velký nos bránil mu spatřit tuhle škvíru. A tak zbylo mu pouze, onanovat ve své touze. Snad pouze závěr mohl za něco stát, to bych ovšem nesměl v té době již spát. [8 %]

Depardieu skvělý, ale Mirek Donutil jako jeho dabér mi zprostředkoval druhou polovinu skvělého zážitku.  Ač nejsem zrovna duše divadelní, tak minimálně repliku "Svůj širák odhazuji v dál"  bych si s Cyranem dokázal i spojit. Filmová adaptace ve verších by mne možná kdysi i děsila, dnes jsem si tenhle krásný romantický a tragický příběh opravdu užil a vychutnal.   A v samotném závěru se i na tváři mé slza dojetí zatřpytila....