Souboj s nebem (2005)

Neskutečně dravý filmový tanec režiséra Carlose Reygadase reflektuje klasickou otázku "zločinu a trestu." V rámci své reinterpretace však uvažuje ve dvou vyšších stupních: 1) "zločin a trest" se zde posouvá do roviny "zločin a další zločin" 2) spirituální modus, v tomto ohledu vyplývající ze stylu vyprávění (dlouhé záběry, Tavenerova úžas vyvolávající hudba) i  samotné postavy Marcose, posouvá prostotu celku do strhující anabáze. Souboj s nebem je jedním z těch mála filmů, jež mají tu geniální moc si diváka naprosto podmanit a ovládnout jeho myšlení.

Dlhé spomalené zábery človek ešte prekúsne. Aj niekoľkominútové zvonenie zvončeka z čoho nákovka v uchu ostane kmitať ešte zo tri hodiny. Ale od začiatku do konca sa pozerať na hnusných, tlustých Mexičanov, ako súložia a nechávajú si fajčiť vtáky a ešte to nazvať umením? Niekto v očividnom rauši v popise konštatuje:"Záběry orálního sexu, jimiž režisér nešetří, nepůsobí ani trochu pornograficky, naopak získávají v kontextu filmu až metafyzický rozměr".Ah jáj, tak hulenie brka a hltanie semena to je po novom metafyzično. 😆 Alebo ako tu jeden rozumbrada hovorí: je tospirituálny očistec, ďalší feťák v tom vidí"dotyk mystéria"a ďalší úchyl že"nebeské rozkoše". 👀 Do prdele, nebeské rozkoše vidieť v súložiacom páre s celkovou hmotnosťou tak pol tony, u ktorých neviete, či ide o muža a ženu, alebo muža a muža, alebo nejakú inú kombináciu zo širokej palety pohlaví, to môže len skutočný gurmán. Pre normálnych, triezvych, bez závislosti na nejakých látkach je to negustióna jazda, ktorá má za účel len šokovať, nič svetu neponúkla, sex promuje len preto, aby tam bol, no nepozrú si ho ani v Teplárni, pretože je až príliš heterácky. Údajne. Nebolo to vždy rozpoznať.

Tenhle druh rádoby uměleckých filmů, kam se obsadí neherci, použijí zdlouhavé a nudné závěry a použijí zbytečné scény jsou zbytečné a nechápu, proč má někdo potřebu to točit. Jediné, za co stojí Souboj s nebem vidět je Anapola Mushkadiz, ze které jsem měl pocit, že nějaký herecký talent má a této topornosti se musela jen podřídit.

Troufám si tvrdit, že v něčem má tenhle film blízko kZločinu a trestuF. M. Dostojevského, (pre)existencialistickému románupar excellence. Hlavní (anti)hrdina – Marcos (Marcos Hernandez) –SPOILERsžírán špatným svědomím kvůli odpovědnosti za smrt malého dítěte po nepovedeném únosu, se jakožto voják a věřící křesťan (resp. člen společnosti, jejíž étos vytyčují instituce armády a církve) zmítá mezi povinností zvolit správné řešení (přičemž není jisté, zda oním správným řešením je přiznat vinu, či naopak – jak po něm požaduje manželka – neopouštět rodinu a tím ji nevystavit zdrcující bídě), strachem z trestu a roky pěstěnou milostnou touhou po dceři náčelníka svého (armádní generál, kterému dělá šoféra), mladičké prostitující se zbohatlíci Aně (Anapola Mushkadiz). Po intimním sblížení s Anou a poté, co zjistí, že Anina náklonnost nebyla motivována bezvýhradnou/bezpodmínečnou láskou, že ho Ana nespasí (nenabízí mu jako jeho manželka, aby se na tento incident zapomnělo; inu, Marcos potřebuje vyvinění z jiného zdroje, manželka chce totiž zapomenout ze zištných důvodů), se Marcos uchyluje k dalšímu zločinu, jenž v konečném důsledku definitivně zpečetí jeho pozemské putováníSPOILER. Interesantní však je (a tím si film zasloužil, abych se k němu vrátil a znovu ho promyslel) to, že i když je námět s motivy otázky viny a zodpovědnosti – jak jsem se snažil doložit – existencialisticky, zpracování jespirituální(tento termín přebírám z práceSpiritualita ve filmuJaromíra Blažejovského), tzn. že téměř každá scéna svým lenivým plynutím evokuje, že se ve filmu neodehrává nic menšího, než zápas vykoupení (či zatracení), i ty pornografické scény mají metafyzicky nádech – v splynutí dvou těl dochází k zastavení času a znicotění všech starostí. Tím Reygadas tuhle kriminálně-milostnou story nesmírně pozvedá, resp. obohacuje o další rozměr, a co už víc po výjimečných filmech chtít? [15.3.2022, 18.12.2022]

DVD/// Obsazení 3/10 Děj 4/10 Hudba 4/10 Prostředí 6/10///PLUS:velice reálný film, po filmařské stránce je to skoro uměníMÍNUS:sledování je náročnější a ne vždy zrovna příjemné///Shrnutí:Carlos Reygadas je už "povinnou četbou" na filmových školách. Dosáhl toho jako jeden z mála mladších (současných) tvůrců. Jeho filmy tomu odpovídají. Skoro se nesou v duchu italského neorealismu. Postavy jsou reálné, prostředí taky. Postavy jsou obyčejní lidí a my máme možnost nahlédnout do běžného mexického života a prostředí. Postavy jsou spíš nesympatické, jejich jednání rovněž. V jejich kůži by jste být nechtěli. Spíš by se film měl jmenovat souboj se svědomím, ale vidím v tom metaforu. Záběry kamery jsou často observační, mnohdy se kamera zaměří na detail(y) a sexuální scény jsou velice naturalistické. Není to film pro každého, ale dá se v něm najít spoustu myšlenek a přinést vám může i zamyšlení nad svým životem.///Celkem 42%///