Soljaris (1968)

Jedno je isté: Čas krutých zázrakov ešte neminul...Sledovať Solaris podľa Stanisława Lema je proste skvostný zážitok. Po najstaršej adaptácii som siahol skôr zo zaujímavosti a hlavne s obrovskou rezervou, pretože štúdiová čiernobiela TV inscenácia s veľmi nízkym rozpočtom samozrejme nemôže úplne nahradiť veľkolepý farebný film s detailne prepracovaným vizuálom a bohatou symbolikou (akým nádhernýSolarisod Andreja Tarkovského z roku 1971 bezpochyby je). Avšak sklamanie sa nekonalo ani náhodou. Z domácej tvorby mi tento kus pripomenul najviac Ministerstvo strachu (1966) s Jiřím Adamírou – takmer prázdné štúdio s neývraznými kulisami, čiernobiely obraz s pomerne slabou technickou kvalitou, ale našťastie príbeh s kvalitným scenárom, idúci ruka v ruke s výbornými hereckými výkonmi, nielen doťahuje výsledok do špičkovej podoby, ale vytvára v tom "nevýraznom" prostredí pomerne hutnú, až bezvýchodiskovú atmosféru. Chcel som dať pôvodne 4 hviezdičky, aby som túto staršiu verziu odlíšil od Tarkovského filmu, ale záver príbehu v podobe podrazu zo strany kolegov-vedcov dr. Snauta a Sautoria ma úplne dostal – musím ísť na plný počet. Dá sa povedať, že tam, kde Tarkovský poeticky dolaďuje atmosféru a niektoré veci necháva tajomne nezodpovedané, v tejto inscenácii to priamo žije obrovským spádom v dialógoch a situáciách, ktoré každú chvíľu stupňujú napätie a prinášajú až do konca nové a nové prekvapenia. Napriek dlhej stopáži pútavé a pôsobivé. Ach, ta tragická láska dojímavá...(85%) (52 rokov filmu za 52 týždňov)

Úplně první zfilmování klasické sci-fi Stanislawa Lema. Téma setkání lidské civilizace s něčím inteligentním v dalekém vesmíru, bylo vždy něčím fascinujícím. Přístup Lema byl revoluční, když nechal člověka setkat se s něčím pro něho nepochopitelným. Se zhmotněním se vlastních vzpomínek. Je s podivem, že v atmosféře SSSR vzniklo takto přelomové sci-fi. Ačkoli Kubrickově2001: Vesmírné Odysseez téhož roku se rovnat nemůže. Odpověď soudruzi připravili až o pár letpozději, když pověřili Tarkovskijho. _____ Vlastní filmové provedení je velmi komorní. Chladně odtažitý mikrosvět výzkumné stanice na orbitální dráze Solarisu provází tíživá atmosféra. Člověk jakoby došel až na samý konec své existence a chtě nechtě se musí vyrovnat s minulostí, s vlastními hříchy. A není to spíš tak, že oceán Solarisu zkoumá člověka, než že je tomu obráceně? Lem se vyjádřil ke všem filmovým adaptacím vlastního díla poměrně kriticky. Nepsal prý přeci o lásce ve vesmíru. Původní myšlenka byla někde jinde. Toto téma je ale pro film natolik vděčné, že se mu v podstatě nelze vyhnout. Ještě dále šel tímto směrem americkýremake z roku 2002.

Pro me zustane jednickou Solaris ze sedmdesatehodruheho. Nicmene i tohle zpracovani bylo skvele! Je to nadherna ukazka toho, ze perfektni scifi lze udelat se trema hercema, jednou hereckou, dvema mistnostma, ktere jsou defacto prazdne, pridat par monitoru a hotovo. V podstate divadelni zalezitost.

A je to komplet. Myslím, shlédnuty všechny existující verze. O této jsem se k mému velkému surprajs dověděl přesně před rokem, díky jisté velmi nápomocné 2.2kg publikaci,KRONIKA SF. ;-)

Ona už předloha je divná, takže tak...