Sňatková kancelář (1932)

Tohle byla doslova lahůdka! Jindřich Plachta řádí jako majitel seznamovací kanceláře "Vrků" v úřadě, v rodině i na horách. Film nabízí to nejlepší i nejhorší, co lze od roku 1932 čekat. Zajímavé záběry z hor i z Prahy (myslím, že jsem poznal kostel na náměstí Jiřího z Poděbrad), úžasné hlášky a neodolatelné herectví Jindřicha Plachty, ale také dost příšerné dodatečné ozvučení. K vidění jsou i erotické obrázky v novinách! K tomu si přidejte sexy ženy Šejbalku a Šárkovou a já jsem naprosto spokojen!

Pravda je, že nebýt Jindřicha Plachty, hodnocení by bylo úplně někde jinde. On tenhle film dělá a je jeho pevným základem. Třeba výstup na lyžích nebo i další scénky v nichž exceluje jsou skvělé. Tento film je ale unikátní i jinými věcmi. Není totiž mnoho jiných snímků, v nichž by nás tvůrci vzali na opravdové hory. A ty jsou zde téměř dokumentárním způsobem zaznamenány. Stejně tak uvidíme i část hokejového utkání, v tehdejší době též věc nevídaná. Nemluvě o davových scénách v ulicích Prahy, v běžném prvorepublikovém díle něco nemyslitelného. Díváme se na dobu, v níž se lidé jen těžko mohli seznámit, bez sociálních sítí, internetu, mobilů. Zajímavé je, jaké si kladly ženy i muži požadavky. Dnes velmi úsměvné a jak postava J. Plachty jednotlivé ženy/dívky nabízí.

Celkem slibný začátek, kdy právě rozvedený Plachta prohlásí, že se ženskému rodu pomstí, nabízí plno interpretací, jak by to mohl provést. A pak to vlastně pohřbí nápadem se sňatkovou kanceláří a zákonem o povinném manželství pro muže nad 25 let. Logiku by pohledal. Pak je tu pár vtipných scén, ale taky hodně plochých. Josef Král se do filmu spíše zatoulal a Ela Šárková září, ale to je bohužel vše. Nebyla to tragédie, ale hodně nevyužitý potenciál zamrzí.

Neokoukaná pamětnická komedie, která je v televizi uváděna jen velmi zřídka, protože nepatří zrovna k těm nejzdařilejším. Nejvíc se zde herecky prosadil Jindřich Plachta, který táhne nejen sňatkovou kancelář, ale i celý film. Abych nekřivdila, najde se tu i řada vtipných momentů jako jsou třeba schůze neprovdatelných feministek i zapřisáhlých starých mládenců, a seznamka při zimním sportování na horách. Při nedostatku sňatkuchtivých mužů se podaří vedoucímu kanceláře dostat do parlamentu zákon o povinném manželství, v němž svobodným mužům nad 25 let hrozí daň z mládenectví ve výši 50% příjmu. Jen aby se toho někdy nechytli i naši poslanci, ve snaze naplnit státní kasu. Docela jsem se bavila.

Satirická komedie, kde se vše točí kolem Jindřicha Plachty a jeho snahy prosadit zákon o drsném 50% zdanění svobodných mužů, ukazuje, že svět se za těch osmdesát let příliš nezměnil. Byly tu erotické časopisy, feministky, policie rozháněla demonstrace slzným plynem, politici uměli jen schvalovat daně a lid o nich myslel v podstatě totéž co dnes („Čekat se nemůže. Přijdou volby, voličové dostanou rozum a je po mandátu a poslanecké slávě“). Přestože režie, střih i herecké výkony už dnes působí zastarale, Plachtovy lyžařské improvizace jsou okouzlující a mnohé z vtipů jsou překvapivě cynické nebo, řečeno naším současným newspeakem, nekorektní.