Šenkýřka „U divoké krásy“ (1932)

Bizarní až kouzelné dobové reálie1)  jsou jedinou atrakcí, která má dnešnímu divákovi co říci. Některé momenty filmu opravdu stojí za pozornost._____ Především výborný 32letý Ferry Víšek (podomek Josífek), který pěkně imitoval tehdy 41letého Vlastu Buriana._____ Pár (opravdu jen maličko) hezkých záběrů na Vysoké Tatry._____ Nejvíce mě zaujaly co do formy i obsahu neotřelý výklad 34letého Dodi Pražského (průvodce zájezdu) s megafonem (taky jsem si to vyzkoušel ve Vietnamu, když mi vytrhli zub a já nemohl mluvit moc nahlas) a celá koncepce autokarového turistického zájezdu včetně benzínové pumpy na břehu Štrbského (nebo Popradského) plesa._____ 
2)  Pár milých detailů jako byl parádní ječák 48leté Milady Gampeové (vychovatelka Marta) a extatické ženské výkřiky napříč celým filmem ovšem nemohou zastřít skutečnost, že film jako celek je nuda.

Tentokrát musím souhlasit s distributorem, že jde o opravdu nepovedený snímek. Zápletka je ve skrze banální - záměna majitelky hostince. Do toho se připletou další muži, kteří stojí o továrníkovou dceru nebo skutečnou majitelku a chlapík, jež má s restauratérstvím své zkušenosti a je si jistý, že si jej majitelka vezme. Jediným, kdo mě bavil byl Fanda Mrázek. A pak záběry Tater, v prvorepublikovém filmu zcela neobvyklé a jedinečné. Další zajímavou postavou se stal  Ferry Víšek, který se měl zřejmě stát levnou náhradou Vlasty Buriana, jelikož jde o jeho imitátora. Nedělal to zcela špatně, ale Burian byl zkrátka Burian. V jednu chvíli pak zcela vypadne zvuk. Asi to nejzajímavější na snímku je ale fakt, že jde o první zvukový scénář Elmara Klose.

Režisér Svatopluk Innemann tentokrát neměl moc šťastnou ruku. Ne na svoji, ale ve výběru scénáře. Po technické stránce je snímek prostě nádherný. Scenérie slovenských Vysokých Tater, pojaté impozantním úhlem snímání kamery, snad až do roku 1970, kdy slovenští tvůrci natočili snímek právě z prostředí Vysokých Tater „Medená veža“, snad už k vidění nebyly. Bohužel, přepis divadelního scénáře „Románek na horách ' se jeví poněkud nešťastně. Jedná se o veselohru postavenou na záměně postav, což je námět v celosvětové kinematografii populární snad dodnes, ale humor však scénickým zahráním skutečně může fungovat jen na divadelních prknech. Úsměvných situací je sice více než dost a drží se to typické situační komedie, avšak jádro věci poněkud ztrácí už v kramflecích. Ze všech postav nejvíce vyniká imitátor Vlasty Buriana, a to tělem i duší, Ferry Víšek. Co se týče Svatopluka Innemanna, snímek vypadá, jako kdyby se ještě stále seznamoval se zvukovým filmem, ale všechny jeho předchozí zvukové filmy z roku 1931 svědčí o něčem jiném. No, zkrátka neměl šťastnou ruku, čímž potvrdil rčení, že ne každý den je posvícení. Z historického hlediska ale jinak snímek rozhodně stojí za zhlédnutí. Už kvůli těm Vysokým Tatrám.

Není to tak špatné. Vedle hezkých exteriérů je snímek zajímavý rolí uznávaného imitátora Vlasty Buriana Ferryho Víška či scénáristickým vkladem mlaďounkého Elmara Klose. A samozřejmě tu hraje Lída Baarová, milovaná i proklínaná. Ano, do Bergmanovy herečky má daleko, ale v těchto filmem stejně o žádné umění nejde, tak co...

Neskutečně svěží filmový zážitek roku 1932, to jeŠenkýřka "U divoké krásy". Celá ta poetika odpovídá předchozí filmové sérii Skružného nebo podle Skružného (tentokrát byla předlohou Skružného divadelní hraRománek na horáchz roku 1918), který od roku 1921 stabilně spolupracoval s Innemannem a Kavkovou-Innemannovou.Šenkýřkaje takto de facto vyvrcholením jedné éry, která přirozeně překlenula němý a zvukový film. Novinkou v této zaběhnuté spolupráci je tehdejší začátečnice Lída Baarová, komik Fanda Mrázek a hudební skladatel Jára Beneš. A zatímco Baarová je skvělá ve své neotesanosti, hraje neskutečně barvitě a celkově je radost na ní pohledět, Fanda Mrázek s humorem sobě vlastním neodolatelně interpretuje slova Jarky MottlaKdyž tě něco bolí, tak vem' to holí. Jako zážitek je to naprostá paráda, z historického hlediska jsou pak nedocenitelné horské exteriéry a role Burianova imitátora Ferryho Víška a maminky Lídy Baarové Ludmily Babkové. Samozřejmě kopie vysílaná na CSFilm je z příšerného ořezu, který film ničí k nepoznání.