Před maturitou (1932)

Filmů ze školních lavic bylo točeno dost, studenti se jevili jako dost populární téma. Jenže tentokrát nešlo o žádnou komedii, ale pořádné drama. A svým způsobem nadčasové, protože i dnes se hodně tlačí na známky a úspěchy a ti neúspěšní páchají sebevraždy a skáčou ze střech. Pro tenhle účel byla správně vybraná matematika, jelikož to je předmět, který asi děsí největší procento žáků. Ne každý může umět všechno, holt člověk je osobnost a komu jde fyzika, ten může být horší na češtinu apod. Kleč je zkrátka přísný moc, ale je pravda, že Karel mu to svým chováním příliš usnadňuje. Bohužel je snímek poznamenán topornými hereckými výkony. Právě Antonín Novotný vůbec není přesvědčivý. Jindřich Plachta zase hraje nezvykle přísného člověka, ačkoli většinou hrál spíše dobráky. Zcela dobře nefunguje střih a jednotlivé scény jsou samy o sobě leckdy hluchými místy. Závěr je pak příliš zrychlený a proměna učitele tak spíše neuvěřitelná. Pro Vladislava Vančuru šlo o první film a trochu to vypadá, že se režii teprve učil.

Scénář i herci spíše průměrní, ovšem kamera silně převyšuje náš tehdejší standard, takže za čtyři. Navíc je hodně zajímavé, kolik mladých (ne)herců z vedlejších rolí se později ve filmové branži proslavilo - Elmar Klos, František Čáp, Vladimír Čech (ten ke konci v nemocnici říká větu : "S vyznamenáním, pane profesore"), Vladimír Novotný... Výběr vhodných představitelů probíhal na středních školách, následoval velký konkurz - prý se jednalo o první casting v dějinách naší kinematografie.

Téhle klasice nemůžu dát jinak než pět hvězdiček. Je zajímavé, že výtky ve zdejších komentářích jsou různorodé. Ten, kdo uznává literární styl Vančurův buď označuje jeho filmařské snahy za marnost, ale druzí naopak považují režii tohoto filmu za součást Vančurovy poetiky. Také k výkonům herců jsou různé názory. Jindřich Plachta v osobě profesora Kleče zajisté dospěl k jednomu z vrcholu svého umění, kde ukázal, že není jenom komik, ale že umí hrát i vážné až tragické postavy. František Smolík hraje profesora rozumějícího mládeži jako tradičně a jeho Donát je protikladem Klečova přístupu, ostatně na těchto protikladech jsou budovány i pozdější Fričova studentské komedie. Naopak mám poněkud vyhraněnější výkon k přehrávání Miroslava Svobody, který vypadá velmi toporně (a ne jen v tomto filmu), spíš bych souhlasil s tím, že pak přešel za kameru. Alke možná i tento projev byl Vančurův úmysl. Vedle toho je zde velmi dobrá práce s kamerou i vhodné použití hudby E. F. Buriana s jeho nesmrtelným Chlupatým kaktusem, jednou z písniček mého raného dětství... Před maturitou je rozhodně jeden z filmů zlatého fondu naší kinematografie.

Zdržím se polemiky, zda je Vladislav Vančura stejně dobrým režisérem jako spisovatelem. Počkám, až od něj uvidím i další fimy.
Ale jedno je patrné - byl schopen už ve své prvotině vnést do filmu stejnou poetiku, jakou vkládal do svých knih. Zajímavé nasvícení. S odstupem času napíšu víc. Každopádně zajímavý snímek, když uvážíme, že jde o film z počátku zvukového filmu. Ve stejném roce natočil Machatý Extasi na pomezí němého filmu, Vančura oproti tomu pracuje s mluveným slovem v hojné míře a dokáže ho podkreslit i poutavými obrazy. I když už mám dávno po maturitě, moc ráda se vrátím i před maturitu ... :o)

Sledovat seladona Novotného (jak neumí hrát) a Svobodu (jak hraje Draculu) je vtipné nebo trapné (dle nálady). Zajímavá je role Plachty (není dobrákem jako obvykle). Jinak ale musím říci, že snímek odpovídá době svého vzniku- je nedotažený, polovičatý s dlouhými záběry bez děje. Tak se v roce 1932 točilo a já na to nemám. Přechod z němého na zvukový film opravdu nebyl jednoduchý...50%