Z bláta do louže (1934)

Z bláta do louže si hraje na komedii a příležitost dává především Járu Kohoutovi a Fandovi Mrázkovi. Zatímco prvně jmenovaný je skvělý komik a své šance využil, F. Mrázek má tak trochu smůlu na nepovedený námět. Přeci jen, auto jako dopravní prostředek je stále nové, jedna z postav na to vlastně také poukazuje svou nedůvěrou a přesto jde v tomto případě už o unikát hodný výstavy. Hlavní děj navíc sám o sobě ani není příliš dobře zpracovaný, takže sledujeme spíše soubor rozličných scének. Vedle toho jsou ale scény, kdy se postavy několik minut baví o ničem anebo hlavní postavu, jak dlouho kráčí garážemi. Zajímavá je také scéna průjezdem Prahy, kdy se nás filmaři snaží přesvědčit, že dav oslavující F. M. postupně sílí, a zpočátku to tak je, ale pak zase lidí ubývá. Nejspíš nepovedený střih. Nicméně z dobové Prahy toho jinde neuvidíte o moc víc.

Rozkošná záležitost. Tzv. film mimo hlavní proud, přesto nedílná součást prvních let zvukového filmu. Nevšedně obsazená komedieZ bláta do loužedala velkou příležitost především Fandovi Mrázkovi, toho času komika na vzestupu. Jeho styl humoru často zpřítomňuje četné scény a situace i v nejstarších zvukových podívaných a nenechává nás na holičkách ani v 50. letech, kdy jeho drobné etudky dokáží rozjasnit i ty nejméně zdařilé budovatelské omyly. Takto se setkáváme s filmem tří komiků, Mrázka, Kohouta a Plachty, přičemž něžné pohlaví zastupují půvabně Grosslichtová se Šárkovou v nejlepších letech a nejroztomilejších modelech. A už jen zvolené prostředí blaží. Ateliér představuje zajímavý kolorit závodního automatu, kterým prochází lidé periférie a exteriéry vybírají tehdy i dnes velmi atraktivní záběry pražské. Příhody výřečného šoféra, který opravdu nemá štěstí ani na majetek, ani na lásku, jsou už jen perličkou v rámci lákavého až pikantního setkání s autentickou atmosférou 30. let bez glycerinových slz a šalby kašírovaného umění či jiných příkras.

Provoz v barrandovských ateliérech byl v prvních letech nebývale rušný a vyžadoval maximální nasazení všech zúčastněných. Svatopluk Innemann byl navíc znám svou uměleckou zručností a přestože tempo jeho práce bylo v určitých okamžicích doslova vražedné, přijímal takřka bez výhrad další režijní závazky. Scénář tohoto sezónního filmu, odehrávajícího se kromě vkusných ateliérových dekorací také v autentickém prostředí tehdy zbrusu nového plaveckého bazénu AXA, je společným dílem Karla Steklého a Eduarda Šimáčka, kteří si tentokrát příliš nelámali hlavu a spíchli levnou konfekci podle právě žádaného střihu. Leccos naštěstí zachraňují oblíbení herci v čele s báječným Jindřichem Plachtou, Járou Kohoutem a dvěma půvabnými tvářičkami rodících se hvězd filmového plátna, půvabnou Trudou Grosslichtovou a ďábelsky svůdnou Elou Šárkovou. Hlavní role byla rezervována pro nebývale populárního Fandu Mrázka, který tehdy náležel mezi originální pražské komiky, vyhledávané především širokou diváckou veřejností. V době natáčení Innemannova snímku se usměvavý Fanda vypracoval již na majitele vlastního kabaretu Modrý velbloud, v němž získal dlouho hledaný prostor pro svou uměleckou exhibici. Dnes jsme sice z tohoto dílka lehce rozpačití, ale pohled na automobilové veterány všeho druhu naznačuje, že jeho kouzlo ještě tak úplně nevyprchalo.

Film z Bláta do Louže jsem dnes viděl poprvé a moje pocity jsou takové půl na půl Fanda Mrázek,Jindřich Plachta a Jára Kohout za mě to nejlepší z celého Filmu a ty Auta Veteráni doporučuji všem tenhle Film Shlédnout. Za mě si tenhle Film zaslouží 3 hvězdy.

Jeden z nejtrapnějších prvorepublikových filmů, co jsem viděl. Neskutečně hloupý humor a přitroublý Fanda Mrázek tomu ještě nasazoval korunu.