Poslední bohém (1931)

To je teda hodně nesourodý film... Životopis části života Jaroslava Haška, který (vcelku očekávatelně) směřuje k narukování, aby se v závěru napojil tam, kde Švejk začíná. Takže to víc než o Haškovi vypadá jako origin Švejka, protože filmový Hašek tu hází jednu glosu za druhou a hláškuje, ať se děje cokoli. Dalo by se říct, že to stojí hlavně na vývinu hlášek, jelikož ty jsou prakticky neustálé a zároveň jedinou dějovou linií, která graduje smysluplně. Proto je možná výsledkem takový bordel, jelikož se vše podřizuje tomu nejatraktivnějšímu, co by si šlo s Haškem a jeho dílem spojit. Jenže pak trochu pátráte a zjistíte, že to neměla být taková komedie, jak vám celou dobu přišlo a naopak je zde fůra scén, které měly být seriózně smutné! Což o to, drama by z toho šlo udělat pořádné - Hašek bojující o syna, kvůli kterému by se ale musel vzdát bohémského žití, on sám je ze strany společnosti braný jako podřadný (protože je jen "blbý spisovatel"), do toho zasáhne ztracený pejsek i nějaká láska... Ale kde to sakra brát, když pes se zjeví všehovšudy třikrát, u románku s domácí učitelkou neexistuje žádná chemie, jelikož se celý film baví tak na úrovni kolegů a odcizený synáček se vždycky v osnově nahodile zjeví, připomene se to stejné (tedy že mu chybí strejda/pravý táta) a zase na čas zmizí. A přitom se furt hláškuje, takže vážnou notu už z toho fakt nejde dostat. Přitom se o ni film v pár scénách snaží, zvlášť když se snaží mít trefné napsané zpěvy, ale jak to vždycky přijde nahodile, je to spíš k smíchu. Ale budu to víc brát tak, jak jsem nastínil výše a tím pádem je to celkem solidní komedie. Saša Rašilov mi do té všehochuti skvěle zapadl (i tím, že jak narukuje, tak se chová jak kdyby v něm něco umřelo a přitom odevzdaně glosoval dál), nejednou jsem se zasmál nahlas, byť někdy záměrně a někdy zase ne, ale sranda to byla. Takže jsem se rozhodl dát za tenhle zážitek lepší tři hvězd. Víc ne, protože si to tak moc rozpadající se film fakt nezaslouží, míň taky ne, jelikož jsem se skvěle bavil a rozhodně na to jen tak nezapomenu. Seriózně to ale je další z filmů počátku české zvukové kinematografie, který se radikální obměnu ještě celkem nového média snaží nějak uchopit a pořád neví, jak na to. Zážitky to ale jsou často, vzhledem k té přístupové různorodosti. Lepší 3*

Viděl jsem ho po delší době - a po delší době se tento film, který se rozhodně nemůže nazývat biografií, dá koukat. Překvapí nás mladistvý vzhled Saši Rašilova - vždyť mu tehdy bylo pouhých 40 let, není to ještě tak výzrálá role jako v Přijdu hned nebo Rodinných trampotách, ale už je to Rašilov se svým typickým herectvím plným neobyčejného citu, naplněný člověčenstvím v tom nejlepším smyslu slova. Truda skutečně byla milá herečka, zajímavou roli dostal Jan Richter, takříkajíc na tělo, protože jemu se alkohol stal snad osudným. Na rok 1931 slušný film.

Saša Rašilov byl ideálním představitelem Jaroslava Haška. Neznám nikoho dalšího, kdo by ho ve filmu zastoupil lépe. Tenhle film mapuje Haškovo období těsně před vypuknutím první světové války a končí jeho narukováním do armády. Docela věrně zobrazuje proměnu Haška do své největší literární postavy Švejka. Veselé příhody a epizodky se střídají se smutnějšími a celkové vyznění snímku je spíše na dramatické úrovni, i když některé scény vyloženě pobaví (doma u statkáře a jeho rodiny, v hospodách, nebo když se svým kamarádem Kvíčalem pořádají představení "Největší švindl světa"). Musím říct, že Poslední bohém na svou dobu vzniku v roce 1931 nijak výrazně nezestárl a natočen je bezvadně. V dnešní době je jistě zajímavostí, že snad v devadesáti procentech záběrů je všude cigaretový nebo lulkový dým :). Zmínil bych roli Franty Sauera (tajnej policajt), který byl ve skutečnosti Haškovým blízkým přítelem a prožíval podobný bouřlivý život a roli Trudy Grosslichtové (vychovatelka u statkáře), jejíž krásný obličej, postava i hlas byly okouzlující a kdyby v roce 1937 rolí Advokátky Věry nesekla s herectvím, byla by podle mě na špici mezi nejlepšími českými herečkami.

Na svete je spousta zahad a jedna z nich je, jak tento film mohlo hodnotit (videt) pouze 77 uzivatelu? To, ze ma tak nizke hodnoceni, radeji nebudu komentovat... Sasa Rasilov mi v roli Jaroslava Haska otevrel novy prostor, bavil me v kazdem okamziku, uzasny vykon. Ostatni herci take vyborni-Havel, Pistek, Svarcova a kocka Grosslichtova. Film je slozen z nekolika epizod, ktere na sebe sice ne vzdy plynule navazuji, o to vice jsou vsak vtipne. Pro me osobne jeden z nejhumornejsich filmu v historii nasi kinematografie. To, ze je jakymsi medailonem a pohledem do zivota naseho, dost mozna nejvyznamnejsiho spisovatele je jen bonus navic. Nadherny film, vubec jsem v nej takovy klenot necekal, o to vice mam z nej radost! "Vyplatte panu Haskovi 10 zlatych! ...A neni to moc? Tak malo..."-------- "Tak te buh a dokud ti to nedam, tak to mas u me"...

No to mi podrž voči, tohleto mělo bejt jako CO? Ta psychicky labilní, plačtivá, obézní, nepohyblivá, rozněžnělá necharismatická ženská, kterou tak pěkně ztvárnila Saša Rašilovová, krásným hlasem zpívající, neustále myslící jen na své dítě a něžně se mazlící se psy, měl být jako Hašek, ten neposedný rarach, který se na nikoho neohlížel, který nechal své nemluvně u číšnice v hospodě a vzpomněl si na něho až po týdnu pilného tažení po všech možných putykách, Hašek, který sice zpíval rád, ale údajně to vůbec neuměl, který vedl podle všeho dost cynicky svůj obchod se psy... Se divím, že zříceniny lipnického hradu dosud stojí, že odolaly tomu větru, vyvolaném Haškem v hrobě se otáčejícím. Taky bych nikdy neřekl, jak byl Hašek zvrácený... Podle všeho jeho Jarmila sice nebyla nějaká extrovní krasavice, ale přece jenom, že vypadá jako starý, hodně sešlý pán, toho bych se nikdy nenadál. A on tomu pánovi přitom psal tak zamilované dopisy... Jednu hvězdičku dávám za tu scénu na pouti, i když, co si budeme nalhávat, do reelního podniku z povídky to mělo celkem dost daleko.