Smrt císaře a krále Karla IV. (1978)

Hra předpokládá alespoň základní orientaci v české historii. Jako pravidelný sledující soutěžních pořadů bych řekl, že drtivá většina diváků zná pouze Karla IV. Nepoznají ve hře jeho syna Václava (Kaiser), natož synovce Jošta (Kepka)... Při sledování jsem se nudil. Příliš mnoho slov, Šotola si pustil hubu (pero) na špacír a nedělal si příliš starostí o historickou věrnost...

Historické epizody z naší vlastní historie jsme vždy zvládali výborně. O to víc je škoda, že se jich točí tak málo. A tak musíme čerpat z historických archivů Československé televize. Zatímco o životě nejslavnějšího českého panovníka je mnoho známo, a snad každý zná jeho zásluhy na Čechách a Praze, o jeho konci už se tolik nemluví. Karel IV. se zcela oprávněně obával, jak se později ukázalo, co bude se vším co vybudoval. Jeho syn jako následník trůnu nebyl nejsilnější, ale nutno dodat, že neměl ani dobrou výchozí pozici, neboť supi už jen čekali, až Karel zaklepe bačkory. Ve své prozíravosti navíc pochopil, jak zhoubnou úlohu může mít i nadále církev. Víra v Boha a katolická církev jsou totiž dvě naprosto odlišné věci. Církev vždy prahla po moci a vlivu, což se i zde ukazuje. Dobré časy, vlastně ty na dlouho nejlepší, smrtí skvělého panovníka bohužel skončily. Výborné herecké obsazení, byť ve skromnějších podmínkách kulis.

Martin Růžek je opravdu stařičkému císaři Karlu IV opravdu podoben, hraje ho s grácií. Velikost a politická převaha je cítit. Kolářová hraje hysterickou Alžbětu Pomořansko tak přesvědčivě nebo přehrává ? Kdo se mi líbil nejvíc tak Oldřich Kaiser jako kralevic, pozdější Václav IV, hraje ho tak přesvědčivě že věřím jeho pozdější “politickou měkkost”. Zde je Václav jako politicky totálně nevhodný, usmíval se na kameníka ( Moučka ) při audienci který ho bavil tak jako ho bavil prostý lid, zde je vykreslen dle pověstí. Karel IV se politicky skvěle orientoval až do konce. Po jeho smrti všichni věděli že   , bude hůř. Karel IV udělal tu největší chybu že Václavu IV než mu předal vládu, tak vše rozparceloval a dal do správy svým potomkům a příbuzným aby pak válčíli mezi sebou…

Ideologické přiohnutí bych odpustil, ale proč byla Alžběta Pomořanská, podle pramenů statné postavy a mužné síly, pojata jako 50kilová hysterka, to nepochopím, navíc tu Kolářová šíleně přehrává. Kaiser (zde v přestrojení za Terence Hilla) celkem taky, ale to se ještě dá vydržet. Zpodobnění samotného umírajícího Karla IV. (výborný Růžek) jako popudlivého a pochybujícího starce, je ovšem pozoruhodné, a úplný závěr je silný.

Výborně napsaná televizní hra o poslední skonu Karla IV. kterého by neuvědomělý divák nepoznal, protože v dobách své největší slabosti byl k nerozeznání od toho velkého panovníka, kterého naše země měla a tak se setkáváme s Karlem jako s ukřičeným, podezřívavým a všemi pohrdajícím starcem. Toto není slabost filmu, naopak jeho největší plus, kdy přestože jen díky uvědomění s Karlem soucítíme, postupně si uvědomujeme, že on není tím, s kým se má sympatizovat a tak se rozum přiklání ke straně intrikářských vatikánských vyslanců, přestože jimi pohrdáme ještě víc. Celý děj je tak vystavěn na panoptiku Karlova dvora, kdy jeden je špatný a druhý ještě horší a zároveň je tu ukázáno, jak se římskému císaři hroutí jeho dílo pod rukama, přičemž proti němu stojí církev vystavená ze zkažených charakterů, což se stejně jako přehnané české vlastenectví dalo čekat vzhledem k době vzniku filmu, na druhou stranu je nutné říct, že toto na kvalitě scénáře a logice příběhu nijak neubírá a poslední hodiny Největšího Čecha lze sledovat s napětím a dobrým pocitem.