Smrt byrokrata (1966)

Smrt byrokrataje satirou po kubánsku, tedy je to spíš groteska, celá složená z několika choreografií kubánské rumby neboli Mambo Bolera, a navíc je celý ten tanec prošpikován černým humorem, do všech důsledků rozvedeným. To, co se člověk skutečně naučil, je evidovat a zaznamenávat, jen díky tomu snad vzniklo písmo a číslice, neboť se této skutečně mistrně zvládnuté schopnosti za žádnou cenu nechtěl vzdát, ale naopak ji chtěl rozvinout až k dokonalosti. A přináší to nesporné výhody, ať již v oblasti správní, nebo ekonomické či mocenské. A jsou chvíle, kdy se může zdát, že všechny ty různé záznamy jsou vlastně i reálnější a mocnější než realita sama. Vše lze ostatně zaštítit autoritou slova povinnost. Tomás Gutiérrez Alea je nesmlouvavý, stále staví do cesty překážky, aby ten šílený tanec neskončil. Je to mnohotvárné, střída styl i rytmus, přesto je dynamickým pohybem vpřed stále černý humor. Až do posledního dechu byrokrata, aby se i byrokrat mohl hlasitě zasmát. Smutnějším hrdinou kubánské satiry je Juanchín (Salvador Wood), jehož jediným zájmem je vrátit strýčka zpátky do hrobu. Tam patří po smrti každý hrdina práce. Z dalších rolí: Juanchínova tetička a čerstvá vdova (Silvia Planas), vskutku neústupný správce hřbitova (Manuel Estanillo), či smrt vynálezce přístroje na výrobu bust pietně oslavující Ramos (Gaspar De Santelices). Lidé si vybrali úřady, aby měli oficiálně posvěcený život, úředníci by neměli být rozčilováni pohřbenými dokumenty, neboť pak hned končí každá úředníkova ochota lidem pomoci. Je to řízná groteska, tedy ta černohumorně šlehající satira na revoluční kubánský způsob.

Díky VRK jsem objevil další téměř neznámý kousek a opět jsem se u něj pobavil, i když pobavil... místy jsem trpěl společně s hlavním hrdinou nad byrokracií. Kdybych já byl v hlavní roli, mrtvých by pravděpodobně bylo více. :-) Tahle komedie si dělala srandu z byrokracie a byla točena v nadsázce... ale jen v mírné, protože byrokracie je všude kolem nás a je stejně nesmyslná i v dnešní době. Pár příkladů... třeba nové OČR v práci přešlo do elektronické podoby. Kdo má děti, tak ví. U nás v práci to znamená, že je to potřeba vyplnit v počítači, pak vytisknout, podepsat a odeslat na personální. V minulé práci jsem dělal v městské knihovně. Ta spadala pod město a jako zaměstnanci města jsme museli přečíst a podepsat všechny nové vnitřní směrnice pro všech odbory (ekonomické, správní, dopravní, odvozy odpadu, pro městskou policii a taky pro hřbitov). Nekecám! Za pět let jsem jich podepsal desítky, možná nižší stovky. Třeba jsem podepisoval i metodiku pro výkop hrobů. :-) No držme se a bojujme proti byrokracii, nebo opravdu vejde v platnost to nové nařízení EU, že musí být vždy a všude minimálně třívrstvý hajzlpapír… ode všeho jsou totiž potřeba minimálně dvě kopie. :-) Smrt byrokrata mě napůl pobavila a napůl rozčilovala. Snové scény bych si odpustil a to odbíhání ke grotesce také. Stačila by mně černá absurdní komedie... čtyři hvězdy.

...To je zneužití úřadu! To je znesvěcení hrobu! Krádež, Vampirismus, Nekrofilie!... Sám dobrovolně(kdybych na něj narazil) bych si tenhle film asi nepustil. V rámci diskuze VRK jsem mu ale nakonec šanci dal. A nelituju. Nebylo to vůbec špatný. Kubánská satira u které lze zavzpomínat i na grotesky s Laurelem a Hardym. Vše na téma boj s byrokracií. Pro diváka možná úsměvné ale v kůži hlavního hrdiny by jste se ocitnout nechtěli... Smrt byrokracii!!! Pěkné 3hvězdy

Tahle kubánská komedie mě pobavila, v duchu jsem si říkala „mají to tam dost podobné jako u nás“ a některé vtípky jsou opravdu povedené.. Herecký ansámbl sympatický, no a příběh o tom, jak dostat z rakve pracovní knížku, byl mýma očima zábavný.. Jen trochu mrazí v zádech z toho, jak je to nadčasové.. Posílám poděkování Willymu, stálo to za to vidět..

„Navrhujem, aby súdruh Francisco Jota Perez bol pochovaný s pracovnou knižkou.” • Hmm... na vlastné oči som práve teraz vskutku [u]videl i to, čo je to vlastne: surrealistická groteska na priam kubánsky spôsob - satirickou vizuálnou optikou sledujúcou miestny, byrokratický systém, v ktorom sa teda následne i [ne]zručne pohyboval tento ústredný protagonista menomJuanchín[WOOD], ktorý sa snažil za každú cenu vykľučkovať z nepriaznivej situácie; úvodné klepavé titulky za doprovodu smútočnej hudby, počas ktorých tentohľa režisér a scenárista -T. G. Alea, okrem toho ešte stíhajúci venovať príslušné spracovanie aj rôznym osobnostiam v rámci klasického kinematografického spektra, ma naprosto neuveriteľne navnadilo na nasledujúce dianie, naplneného až po okraj rakvy čiernym humorom s mimoriadne vysokým dôrazom kladeným na artovú kompozíciu obrazu, aké povedzme vytvárali:Buñuel,Bergman,KurosawačiWelles, čo si skrátka vždy môžem plnými dúškami zakaždým vychutnávať, ako znalec danej epochy+čochvíľa k tomu i s nasledujúcim bonusom v podobe vzdania pocty klasickej "chaplinovke" v tvareModernej doby[sekvencia so strojom, ktorý vyrábal akési busty], no napriek úvodným, pozitívnym dojmom, ma neskoršie začala už akosi značnejšie predsa premáhať i určitá únava, ktorá mohla byť kľudne zapríčinená predovšetkým aj tým, že tvorca možnože dokonca nemal ani vlastný, kinematografický štýl, keďže takpovediac „čerpal” z tvorby iných, čo je zrovna aj dotyčný prípad; vybral zo svojich obľúbených tvorcov to najlepšie, aby to vzápätí začlenil do svojho, miestami pomerne dosť neprehľadného a nezrozumiteľného diela, ktoré by som už po druhý krát vidieť vôbec nechcel, čomu v podstate zodpovedá aj aktuálne [z]hodnotenie, ale naozaj najskôr len s vydretým úsilím; nebolo tu nič extra zaujímavé, čo by naostatok aspoň stálo za trocha väčšiu pozornosť, totižto jedna scéna bola zameniteľná s tou druhou, a takto sa to tiahlo až do kontraproduktívneho rozuzlenia; jednoducho, nič pre mňa, ďakujem.