Slavný den (1976)

Zábavná komédia v duchu tých slávnejších, ktoré notoricky poznáme, má svojho nechceného hrdinu, komické dedinské postavičky ako zo žurnálu a vtipný príbeh.

lefebvre by sa mal drzat radsej serie s cetniky nez taketo planoby tocit . 25 %

Lefebvre opět ve své kůži hlupáčka čili idiota procházejícího vším špatným se štěstím a nablblým výrazem.

Další bláznivý  víkend za mnou, 6 dnů do Vánoc! před námi!! Tak si pojďme okomentovat tento film, i když o Vánocích vůbec není.  Už potřetí jsem si v adventu pustil komedii od dua Besnard-Lefebvre, což je určitě častěji, než si pouštím něco doopravdy adventního.  Musím říct, že po  vzpomínání na loňskou nezapomenutelné projekci bizárního Blázna z laboratoře 4 jsem možná snad ani nebyl připraven na takovou ,,normální´´ (:D) klasickou francouzskou válečnou komedii. A možná mě takřka  experimentální  Blázen bavil loni o trochu víc, co teprve včera na ČT 2  finále Prázdnin v Římě, ze kterého jsem včera zase roztál jako ten sněhulák z písničky ,,Ježíšek má covid.´´  (:D).  To už se navíc více hodilo k těm Vánocům, protože k nim přece neodmyslitelně patří láska, a věci k ni spojené, tak jsem rád, že pravidelně v tomto období dávají tento velmi romantický film. Takže startovní pozici Slavný  den možná neměl možná tak jednoduchou (:D). Ale dokud úplně neztratím sluch a hlas, asi se pořád budu o tyhlety francouzské komedie zajímat. ČT nás ale už od středy hodlá zavalit ve všech třech zbývajících předvánočních večerech  možná až nadbytečně reprízovanou Sedmou rotou s totálně ureprízovaným Fantomasem jako předprogramem, jehož frekventovanost  stále více nechápu.  Objevit  v našich končinách zapomenutou ( kdysi uvedenou  jen na VHS a teď znovu vyhrabanou díky Netflixu) válečnou francouzskou komedii je tedy fajn změna. I  Slavný den má několik  pěkných nápadů (přívítání německých vojáků americkými vlajkami, přeplněná kazatelna připomínající Tonoucí se stébla chyta), které bych si dokázal představit zakomponované i  právě v Sedmé rotě.  V  nahánečkách s Američany si dokonce Besnard opět  připomene svoje sklony pro grotestní akci a je tady vážně možná i něco hlubšího v té ukázce přizpůsobivosti a pokrytectví obyvatel vesničky. Určitě se mi to líbilo více než Le Facteur ze Saint Tropez  rovněž od duchovního otce Četníků Richarda Balducciho (možná byl taky Besnard lepší režisér) a Lefebvrovi tentokrát role sedla dobře.  Svým způsobem je zajímavé, jak dokázala jeho spolupráce s panem režisérem od nesmyslného Blázna pokročit, i když svůj strop si určitě vybrala o rok dřív u Krást se musí umět.  Slavný den určitě není tak vtipný, i když za zhlédnutí rozhodně  stojí.  Vyššímu hodnocen taky možná brání možná pár fraškovitých a hluchých momentů. Škoda, že si  Besnard třeba v jednom momentě neodpustil například opětovné stylizovaní Lefebra do romantického hrdiny a v tomto případě už právě nemám pocit, že by to byl takový úlet, aby mohla podobná věc projít (:D.) Tak hezkej zbytek předvánočního víkendu, běžte se taky někam zasnít do sněhu a zahrát si na hrdinu. Já to osobně dělám docela často, protože mi nic jiného nezbyvá.(18.12.2022)

„To je generálova čepice... když už jsem byl u toho, tak jsem ho zastřelil. Nedělám nikdy nic na půl.“Svérázný Besnardův obraz povahy francouzského národa, doprovázený řadou hudebních motivů evokujících hymnu Marsellaisu (na jejíž 2. verš odkazuje už samotný originální název filmu), plyne s vyloženě kouzelním groteskním jemnocitem. Jean Lefebvre nikdy nepatřil mezi mnou oblíbené a obdivované herce, ale tady se mi hodně líbil, i to, s jakou vervou ztvárnil postavu prostého hrdinu z lidu Grégoira a fakt mě mile překvapil, jak tady rozehrál svůj komediální talent, třeba ve scénách bujných vyprávění o panu Blankenbergovi. :-) On pan Besnard asi věděl, proč „toho ňoumu“ opakovaně obsazuje do tak velkých rolí, tady vážně přišel slavný den i na Lefebvra, podle mě se jedná o jeho vůbec nejlepší výkon v hlavní roli (z toho, co jsem zatím viděl), přičemž Tornarde s Cowlem mu stejně tak zdařile sekundují. Besnard se opět projevil jako mistr na velké dění v uzavřeném prostoru se spoustou vtipných gagů a nápadů, přičemž dlouhou scénu z kázání v kostele bych se nebál zařadit k tomu vůbec nejvtipnějšímu, co kdy natočil (spolu s první půlhodinkouGrandu restaurantu pana Septimaa velkou akcí na záchodcích vKrást se musí umět), s vtipem si režijně hezky vyhrál i v případě groteskních honiček prchajícího Grégoira na kole před útoky ozbrojených sil. K celkové mojí spokojenosti z filmu postavy na různých stranách barikády výstižně zobrazovaly vybrané charaktery (sice trochu ploše, možná až s lehkým spádem ke karikatuře, ale u komedii čert to vem), samotný děj skvěle fungoval nejen v mnoha vtipných scénách, ale i jako celek, měl i hlubší smysl + výborné zakončení, s nadčasovým poselstvím si beroucí na paškál mj. nestoudný oportunismus. I přes pár malinko slabších míst jsem se skvěle bavil a vůbec nelituji, že jsem se dneska rozhodl si pustit hned trojici mnou dosud neviděných Besnardových filmů a zakončil to touto zajímavou vtipnou hříčkou na pozadí posledního roku 2. světové války.[80%](19.12.2021)