Situace je vážná, nikoli však zoufalá (1976)

Už jsem viděl spoustu situačních komedií, ale jen málokterá z nich měla tak naddimenzovaný scénář. Nejde o to, že by to bylo přesložité, zamotané, nepřehledné, ale spíš zbytečně moc košaté. A to přestože se celou dobu pohybujeme na ploše zámku a postav není víc, než je v komediích běžné. Pravděpodobně je to tím, že většinou díky špatnému načasování, každá z těch pár postav, přispěla nějakou komplikací. Troufám si říct, že bych z tohoto scénáře dokázal vydestilovat zápletky aspoň pro čtyři komedie. Ovšem hlavním důvodem, proč to nešlape jak by mělo, je obsazení. Lefebvre se pro roli odvraceče katastrof vůbec nehodí. Nemá dynamiku...tady byla potřeba silná figura formátu Funése. Ale nebyl to jen on, jehož postava byla pojmuta překvapivě nevýrazně. Vlastně by se dalo říct, že spokojený jsem byl pouze se Pacôme, Serraultem, který zahrál ministra přesně a pak už jen s Cécile Vassort v roli panské. Mou optikou jde o selhání Jacquese Besnarda, který nebyl schopný zjednodušit původní scénář a následně vybrat vhodnější herce. A také pohlídat si Bourtayre...hudební motiv měl být zvolený lépe.Přestože je to chytře napsané a mnohé momenty by mě měly rozesmát, bavil jsem se překvapivě málo.

Na tento film jsem čekal téměř 45 let a dneska se konečně dočkal. Jsem víc než spokojen. Lefébvre a Serrault jsou zde v nejlepší formě, zdatně jim sekunduje Maria Pocome (jejíž jméno už si po tomto filmu konečně zapamatuji) nebo jedna z pozdějších Funésových četnic C.Serre. Film nezapře svou divadelní předlohu, ovšem adaptace je více než zdařilá. Bavil jsem se výborně. Hodnotím s přehledem 85 %. Viděno na Netflixu (kde je k nalezení pouze pod původním francouzským názvem). Dost rád bych někdy zkouknul i dabovanou verzi, která šla v roce 1978 v našich kinech.

Jacques Besnard natočil jednu komedii, kterou hodnotím jako mimořádnou a toKrást se musí umět(1975). Většina zbylé tvorby, s níž jsem měl dosud tu čest, se pro mě nese spíše ve znamení toho průměrného, co francouzská komediální tvorba na plátně 60./ 70. let přinášela a to platí i o této adaptaci údajně úspěšné divadelné hry. Kámen úrazu zde tkví mimo jiné v obsazení jedné z hlavních dvou mužských rolí: Jean Lefebvre zde dostal jednu z příležitostí zahrát si v roli zcela odlišné od jeho tradiční polohy zábavného ňoumy, ale bohužel se jí nedokázal chopit s patřičnou záživností. Lefebvrova neustálá přítomnost mě občas otravovala, ale stále je to nic proti otravnému neustálému omdlévání služky. „Situace je vážná, nikoliv však zoufalá...“, protože kolotoč absurdně bláznivých situací v šíře celé sbírky pestrých postav zde v jistých momentech přeci jenom dobře funguje... a protože jí zdobí navrch Michel Serrault, jenž si toho svého ministra vychutnává s ohromnou lehkostí. Na jedno (tak s odstupem času i dvě :)) zhlédnutí určitě fajn oddechovka, byť s jistými slabinami.60%

Lefebvre se cítil dotčený prostorem jaký měl De Funés v Četníkovi, resp. jak mále prostoru má Fougass. Ale když jsem viděl tuto komedii, nemohl jsem se ubránit dojmu, že s jiným formátem na místo Lefebvra by to byl skvělý film. Nejlepší byl určitě Serrault. Není ale těžké si představit, co by právě v roli Duvernois vytvořil De Funés, ale nakonec i Belmondo nebo Rochefort. Pouze 2 hvězdy.

Klenot dekadentnej francúzskej buržoáznej frašky. Jedinú analógiu vidím vo funesovke Oscar s tým rozdielom, že tu je ten správny "nenápadný pôvab buržoázie", kde sa všetko rieši bez zbytočného kriku a fyzického násilia. Menej humoru, zato však zvláštna podmanivá atmosféra, celkom rád by som si sadol niekde do kúta s vínom v ruke a všetko to ticho pozoroval. Naposledy som film videl v detstve, piata hviezdička je z nostalgie. Smie sa to? PS: Interiér zámku sa hemží moderným umením, zvlášť nebezpečne vyzerajúce alumíniové abstraktné plastiky s hrotmi sú neprehliadnuteľné. Myslím, že práve toto inšpirovalo Daria Argenta k jednému mimoriadne nádhernému mordu v jednom zo svojich budúcich filmov.