Skřivánčí ticho (1989)

Film o maloměstských křupanech na vsi, kteří si myslí, že když si vybetonují dvorek tak se z nich stanou lepší lidé. A nejen že chtějí tuto ctnost mít doma, oni by chtěli betonovat i lesy! Ano, ti lidé jsou mezi námi i dnes, nezměnili se, ba naopak, je jich možná ještě víc. Ale jak pojmout postavu skladatele? Vždyť on je úplně stejný jako ti, proti nimž brojí... Navíc je to celé zabalené do takového umaštěného papíru... Zdálo se mi to, nebo jsem slyšel i Arakain...?

Poselství filmu tam bylo, vlastně docela očividné a pochopitelné. Jenže to zabředlo hlavně ve scénáři, postavy herci hráli. Zkažená příroda betonem a asfaltem dokreslila celou atmosféru toho proč skladatel plakal nad svým rodným krajem. Co mě tam štvalo nejvíc byly asi postavy skladatelových "přátel" v pozici uměleckých kolegů a otravných společníků s jejich volezlým smyslem pro humor a rádoby velkých slov. Mně se to vlastně docela líbilo, ale některé prvky jsem nechápal a jiné nepřekousl jako pravdivé. Čepkovi to sedlo.

Režisér Antonín Máša měl ve své tvůrčí práci až neuvěřitelnou smůlu. Je jeden z mnoha režisérů, kterým byla politicky znemožněna kariéra a když se na režisérskou stoličku po mnoha letech opět dostal, film obsahově dle stanov režimu přišel do kin po roce 1989 a tím byl jeho osud zpečetěn. Příběh pojednává o životě  skladatele vážné hudby mající otevřené zásady jak k hudbě, tak i životnímu stylu. Hlavně ke klidu, který hledá ve své rodné vesnici. A tam se dějí věci. I dnes vyvolává úsměv nápad vybetonovat dvorek za účelem pořádku či vyasfaltovat lesní cesty pro lepší pochůzku přírodou. A tak se tu střetává moralizační boj, jehož aktéři jsou bratři každý mající odlišný názor k dané věci. Zajímavé filmové role pro Ladislava Freje a Petra Čepka. Neotřelý příběh přináší dramatizaci, funkcionářskou politiku, nadhled a úsměv. Nebo přesněji spíše výsměch. Na svou dobu tradiční tematický snímek i dnes velmi těžkopádný ve svém konceptu. Je samozřejmě pozapomenutý a asi je to dobře. Tomuto by asi dnes málokdo rozuměl.

V tomhle kousku mně neskutečně štvala pí. Hadrbolcová, ta byla tak neskutečně vlezlá a uječená až hrůůza. L.Frej byl chudák ale strašnej sympoš. Příběh je trošku podivný ale film celkem ujde i se rvačkou mezi Frejem a raplem Čepkem. Pan Suchařípa se opět předvedl se svým hlasem který je strašnější než škrábání nehty o plech ale člověk se nad tím už jen zasměje. Velký kousek předvedl Jenda Schmid, který byl na zabití. Hodnotím kladně.:-))

"Umění je proti tomuto teroru komerční tuposti téměř bezmocné... Nekonečný proud téhle bezduchosti v podobě televizních seriálů, různých show, videoklipů, filmového kýče se na nás od rána do večera valí ze všech masmedií světa. Já jsem přesvedčen, že tohle masové vymývaní mozků ohrožuje lidstvo stejně hrozivě jako AIDS, rakovina nebo zamořené prostředí."
Ano, ano, ano. S tým sa dá len súhlasiť. Film ako celok poslabší napr. oproti Byli jsme to my, ktorý Antonín Máša natočil o rok neskôr, avšak už len tým, že poukázal na túto povrchnú komerčnú sračkorámu, ktorá sa na nás zosypala o mnoho rokov neskôr (a sype sa doteraz čím ďalej tým viac), si vyslúžil uznanie.