Byli jsme to my? (1990)

Závěr je skvělý, významově i stylisticky, ale on ani zbytek filmu není svými myšlenkami mimo. Naopak někdy je dostatečně trefný a v tom problém rozhodně nevidím. Spíš mi dojmy dost kazí celkové pojetí, které se sice dobře dokáže (až snad jako lehké podobenství) vyjádřit ke komunistickému režimu, krizi umění a cenzuře během něj, ale nedokáže tak činit jinak než skrze protagonistu, který musí mít vždycky pravdu a vždycky být nad věcí. Já to na jednu stranu chápu coby Mášovo osobní vyjádření a protagonistu coby jeho alter-ego, ale jeho podání je až otravně samolibé a nabubřelé. Všichni do jednoho jsou idioti, flákači a prodejní - až na protagonistu, který je na úrovni nepochopeného dokonalého mudrce a jediného se skutečným zájmem, a pak částečně Vetchý, protože prostě trollí režim. Takhle tu celý film nestojí na skutečně propracovaných postavách, ale na plochých, pobíhajících figurkách, které jen jednají podle své, od začátku předem dané šablony a nikdy nikdo není ničím víc. Být to vyloženě podobenství, nebyl by to problém, ale tohle je mnohem víc drama s až snahami o psychologii... Nevím, rád bych to víc ocenil, rád bych to označil za neprávem zapomenutý klenot z doby těsně po pádu komunismu, ale na to je výsledek fakt příliš plochý. Jeho narážky směrem k režimu jsou ale skvělé a skutečně trefně napsané, samy o sobě. Bohužel se to ale nedá říct o všech, jelikož zhruba do půlky to víc než reflexí režimu je kritikou tzv. "čecháčkovství" - přičemž s touto nálepkou jsem měl vždycky velký problém pro jeho krátkozrakost a házení všech (kromě vyvolených) do jednoho pytle za falešnou záminkou drsné sebereflexe. Beru ji u Papouška, který je cynický vůči všem, ale mám s ním problém u Formanových českých filmů, které vždycky v sobě mají prvky povýšenosti nad ostatními, výsměch postavám z pohledu někoho, kdo "nikdy takový nebyl a nikdy nebude". Bohužel tohle je spíš o čecháčkovstí z ranku Formanova pojetí... A teď jsem pár větami měl dost kontroverzní názor, ale co už. Některé scény ale podle mě fakt nefungují, ta v tramvaji je jak z nějakého moralistického spotu, kde každý zúčastněný je plakátový sobec a poněkud nedotažená byla i ta velká nenávist k médiu televize... Až se divím, že Máša pro ni někdy něco natočil. Každopádně první setkání s ním nebylo tak dobré, jak jsem čekal, ale chuť na další filmy mám. Takže to dopadlo ještě celkem dobře. Btw, když už je protagonista takový, jak jsem popsal, tak se k jeho ztvárnění snad nikdo nehodil líp, než Suchařípa. Musel jsem si jeho projev a herectví zvyknout, ale pak mi to zapadlo dohromady. Lepší 3*

"Od nikoho nevyžaduju odvahu, ale ona už je v háji docela normální slušnost!"Starší divadelný režisér Suchařípa s podlomeným zdravím a na indexe dostane počas perestrojky znovu šancu pracovať, dokonca na Shakespearovi v Národnom divadle."V našem divadle není nikdo zvědavý na režisérské exhibice nějakých dávno zapomenutých veličin, soudruhu Jonáši!"Po návrate do vrcholného stánku kultúry zisťuje, že už to nie je čo bývalo, dobou zomletých cynických hercov už namiesto skutočného umenia zaujímajú kšefty na zaistenie hmotného prospechu a spoločenského postavenia, nechýba ideologicky dozerajúca súdružka a celkovo atmosféra v divadle zodpovedá socializmom zmrzačenej rozkladajúcej sa spoločnosti vonku."Řešili jsme to na výboru, pane režisére a dospěli jsme k jednomyslnému závěru, že kolega Dydrych nemusí padat na kolena."Vynikajúce zachytenie dobového stavu vecí, do živého tnúce a nikoho nešetriace, skvele zahrané aj napísané. Za päť odhryznutí z párku.

-DÁ SE TU VŮBEC JEŠTĚ TVOŘIT? -TO SE PTÁTE MĚ? -SEBE. OD RÁNA DO VEČERA. Mnohovrstevnatý film, který se zaobírá životem ve svou historických etapách, otázkou viny a umělecké tvorby. Občas patetický, občas trefně glosuje společenskou situaci. Své chyby má, ale hodně často má také pravdu. Polistopadová "agitka" to skutečně není, přebírá sice listopadový étos, ale také se na věc dívá skeptickýma očima, takže je možno hodnotit roli herců tehdy i teď realisticky. Je lehce naivní, ale to k životu také patří. Věnování Schormovi & Juráčkovi potěší. 70%.

Znate to jo? Takove to jak v TV bezi 5 filmu co znaji vsichni nazpamet, ale spoustu filmu vam ukaze jen CSFD nebo CS film, tak to je presne tenhle. Za "stolem" toho co pustime divákovy sedi spousta omezenych lidi, co umi tocit 10 filmu dokola. A pak? Pak jen obcas mate stesti, ze na Vas vypadne takovy skvost.

Film se vypořádává s normalizačním marasmem příliš brzy po pádu minulého režimu, aby si dokázal vytvořit náležitý odstup, což se na něm bohužel ve všech směrech negativně projevilo, jak už to tak bývá. Je plný poměrně neživotných figurek, kterým chybí hlubší vnitřní rozměr, a jsou tak spíš jen dost plochými karikaturami zasazenými násilně do předem vytvořeného schématu. Výsledkem je jakási agitka naruby. Tomu odpovídají i křečovité a nepřesvědčivé výkony herců, deklamujících všelijaká klišé, čemuž se neubránil ani Leoš Suchařípa coby hlavní postava.  Křečovitě teatrální závěr pak jen celému snímku nasadil až trapnou korunu. Holt daň své době, byť svým způsobem pochopitelná...