Poslední pokušení Krista (1988)

Poslední pokušení je přesně to, co jsem čekal od ultra kontroverzního, dvě a třičtvrtě hodiny dlouhého zpracování Ježíšova života od Scorseseho. Je to dlouhé, místy příšerně nudné, dvakrát jsem u toho usnul... a přesto je to svým způsobem fascinující. Vynikající Dafoe stvárňuje Ježíše konečně jako skutečného člověka a ne náboženskou ikonu. Ježíš je plný pochybností (co budu těm lidem říkat), bouří se proti svému daru, s hořkostí lituje že nemůže mít normální život (rozhovor s Máří Magdalenou a věta "co myslíš že jsem chtěl já"). Po epizodě s přinášením lásky se stává až zpupně pyšným, místy fanatickým kazatelem a v závěru má strach ze svého osudu. Výborný je jinak podaný Keitelův Jidáš. A z výpravy, kostýmů, tváří lidí i krvavých a barbarských rituálů je snad poprvé vidět opravdu Blízký východ. A kontroverze? Osobně jsem většinu filmu nechápal proč... SPOILER: Scorcese si ovšem dovolil natočit "alternative ending" - co by bylo kdyby Ježíš sestoupil z kříže a prožil normální život s ženou a dětma? Nakonec se sice vše vrátí k Bibli, ale jo chápu že tohle věřící nevydýchali... pro mě tahle pasáž ale rozhodla o čtvrté hvězdičce... i když jsem se místy příšerně nudil. Nejlepší zpracování Ježíše a historický film roku 1988.

Možná nejvíc mě překvapilo, jak tady byl Scorsese až nezáživně didaktický. Snad kdybych tu storku nikdy neslyšel, měl bych z toho víc... Pak mě taky docela nemile zaskočilo, že když už chtěl být rejža jaksi originální či expresivní, tak jako by z oka vypad Melovi G.: např. dryáčnická scéna, kdy Ježíš vytáhne svoje fyzické (!!!) srdce, aby ho "velkodušně" nabídl svým učedníkům... díky!! Jeho učení se už víc na hlavu postavit nemohlo... Konec, kdy se Ježíš v klidu šušní se svým pozemským živořením a kdy je z Krista jen legenda, by se dal pochopit, ale on se náš rebel stejně v posledním záběru šťastně tlemí z kříže, ke své velké radosti celý pocákaný kečupem...

NaLast Temptationsom sa tešil na základe toho, že je z viacerých remeselných smerov prezentovaný ako veľmi silný výplod. Vo výsledku ale zostávam pomerne dosť nemilo prekvapený a zarazený. V prvom rade sa obsahovo uberá strašne random nápadmi, ktoré majú v rámci filozofie síce dobré základy, ale bez nejakého primitívnejšieho vysvetlenia, len tak hocijako strieľané, moc v deji nedávajú zmysel. Hovorím o určitých výrokoch, hláškach či konaniach, nie o deji ako takom. V druhom rade má totálne nepresvedčivé a miestami až smiešne nielen výkony, ale aj prostredie, kde pláva v absolútne nepriehľadnom slede scén, z ktorých je ťažké si vôbec nejako dedukovať, čo sa v nich prečo deje. Sú strašne dlhé a zovňajškom nezmyselné, pretože akoby rátajú s tým, že má divák prečítanú knihu.Hlavná postavatu má klasicky upravený vzhľad ako od barbera a pokiaľ vojakovi odrežú ucho s absenciou krvi, prilepí mu ho ako skladačku – asi tak vierohodný alebo solídny tento snímok po remeselnej stránke je. Dejovo sa rozbehne približne až okolo polovice, má blbý strih, takmer žiadne emócie a výpravne plynie (okrem ukrižovania) bezducho. Na základe čoho to môže mať také silné ohlasy a vysoké hodnotenia teda netuším, pretože je to jak od televíznej produkcie. Ale byť to tak o polovicu kratšie, dalo by sa zhovievavejšie polemizovať. Som síce kresťan, ale viac-menej objektívne rozhľadený, čítajúc ako bibliu či teologickú sumu, tak aj Bhagavad-gítu alebo rôzne apokryfné texty a vedecké štúdie historikov, takže môj pohľad tu nemá prečo byť zaujatý alebo inak negatívne predpojatý. Opísané aspekty ma len prirodzene zarážajú tým, ako zlyhávajú na funkčnosti. Posledná tretina moc silná, kamera fajn.

Podobně kontroverzní jako učení Kristovo je toto mistrovské dílo Martina Scorseseho, v němž se katolický tvůrce podobně jako v téměř všech svých filmech zabývá otázkou viny a trestu, hříchu a pokání, rozpolceností a protichůdnými tužbami. Scorsese spolu s Paulem Schraderem, autorem scénáře, adaptuje nikoliv jedno z evangelií, ale knihu Nikose Kazantzakise. Ježíš zde není vyobrazen jako stoik, jako někdo natolik si jistý svou věcí a údělem, že snese každé příkoří, ale muž chybující a zejména pochybující, vyznávající se ze své slabosti. Je to spíše člověk než syn boží, toužící, milující. Někdo, koho i na kříži přepadají chlípné myšlenky. Onen slavný punkový moment, v němž Ježíš zakolísá a s hřeby v rukou přemítá nad vidinou života v manželském svazku s Máří Magdalenou a o pozemské slasti, je jedna z nejvíce strhujících sekvencí nejen Martyho filmografie. Poslední pokušení Krista si vysloužilo zákaz v několika zemích, kontroverze téměř ve všech (Blockbuster Video odmítlo film distribuovat na video nosičích), vyjádřila se na jeho adresu i Matka Tereza, která vyzvala k distancující se modlitbě. Willem Dafoe zde předvádí životní výkon, korunovaný nejen trnovou korunou, ale též nominací na Screen Actors Guild Awards. Poslední pokušení Krista zůstává jednou z nejpozoruhodnějších blasfemií stříbrného plátna.

Já takový ty náboženský chujovinky moc nemusím, především filmy s Ježíšem, to jsou za mě nekoukatelný škváry, ale chápu, proč tady z tohohle si lidi váží koule. Defoe jako Chesus, co bojuje s lidskostí a zobrazení Chesusa jako člověka, co se něčemu tvrdě oddal s parádním zpracováním asi hodně lidí fakt chytlo za koule, ale mě ne. Já se dost nudil a zapnul jsem to pouze kvůli režisérovi, kterého cením a zkouším zkouknout všechno, co vykadil.