Šindisi (2019)

Můj první čistě gruzínský film a to na téma ruské vojenské intervence v Gruzii. Válečný film s jednou výživnou bojovou scénou jinak spíš civilní záležitost kladoucí důraz na atmosféru okupovaného území, kde určujou noty z pozice síly Rusáci. Nedá se ubránit paralele se skutečným konfliktem na Ukrajině, který je ve zprávách každý den a i to asi trochu devalvuje tohle jako filmový zážitek, kterému bych před rokem dal možná i čtyři hvězdy.

Na území relativně malé Gruzie proběhly od konce SSSR již tři válečné konflikty, a to dva v Abcházii (v 90.letech) a jeden v Jižní Osetii (2008). Jednu událost z Osetské války popisuje tento film.  Na konci války (která probíhala od 7.srpna do 16.srpna 2008) bylo po vyhlášení míru, 22 gruzínských vojáků přepadeno 58.rotou ruské armády a 17 jich zahynulo během boje (bitvy u vesnice Shindisi). Zbylých pět jich bylo zachráněno obyvateli vesnice této vesnice. Událost nelze z ruské strany označit jinak, než válečným zločinem. Film Shindisi je z větší části smutné komorní drama má silný příběh a sugestivní syrovou formu vyprávění. Začíná evakuací obyvatel této malé kavkazské vísky a zachycuje velmi dobře natočenou přestřelku mezi gruzínskými a ruskými vojsky. Schování přeživších vojáků  a následnou jejich záchranu díky gruzínským pravoslavným mnichům. Režisérovi Dito Tsintsadzemu se podařilo perfektně popsat atmosféru těchto událostí a celkově natočit vážné drama, které se obejde bez zbytečných slov. Každá z postav má své místo a i přesto že je zde postav skutečně málo, cítíte že víc jich ani není potřeba.  Na závěr bych zde chtěl zmínit dvě scény, které jsou svou atmosférou naprosto mrazivé. První z nich je zahalování stop, zapalování aut a vyzvánění telefonů mrtvých  gruzínských vojáků a tou druhou je závěrečný obřad (ani nevím o co konkrétně šlo), který je plný nevyřčených emocí ( v podstatě zde probíhají emoce ve stylu: mezitím co ožíráme okupanty co se nám smějí do ksichtu a opovrhují námi, tak zachraňujeme své vojáky, syny naší vlasti).

Toto je snad můj první snímek, co vytvořila tvorba z Gruzie. Musím uznat, že to nebylo vůbec zlé. Nejenže jsem se dočkal solidní válečné bitvy, ale také pohnutého případu vesničané, kteří musí trpět příchod okupantů (někteří prominou, ale rusové skutečně okupují část této zajímavé země). Doporučuji, všem kdo má  rád válečnou tématiku se zajímavým podtónem).

Slušně natočené válečné drama s několika opravdu silnými momenty, které má i poměrně velkou výpovědní hodnotu. Když už pro nikoho jiného, tak pro Gruzínce tedy určitě. Nicméně ve filmu se najde také pár hluchých míst, takže jsem jako nezasvěcený divák chvílemi neudržela plnou pozornost. Ačkoliv dávám přednost komorněji laděným snímkům, k nimž se dáŠindisibez okolků zařadit, tak jsem se nějak nedokázala vcítit do žádné ze zobrazovaných postav. (60%)

Šindisi pro mě, musím přiznat, bylo poměrně zklamání. Jakože ano, hned na začátek musí napsat, že nesmírně obdivuji gruzínské filmaře, do jak náročné kinematografické práce se pustili a musím říct, že ji podle mě zvládli výborně. Kdybych byl Gruzínec, jistě bych si Šindisi nesmírně užil, bohužel Gruzínec ale nejsem, a tak mě unylé rozhovory vesničanů příliš nezaujaly. Bitva v Šindisi byla ztvárněna velmi poutavě, následně ale přichází pomalejší část snímku, a i přesto, že to bylo hluboké a často dá se říct i inspirující, mě to příliš nebavilo. Šindisi je jistě výborný film, který si pustit třeba před návštěvou Gruzie, ale jinak lze jeho zhlédnutí asi vynechat.