Číslo 24 (2024)

„Hovorí sa, že zdravie je najdôležitejšie. Nie je to pravda.Dôležitejšia je sloboda a mier.“. Nie som fanúšik vojnových filmov. Ale keďže som fanúšik nórskej kinematografie, nemohol som zmeškať ani tento film. A bol som uchvátený, ako dobre bol tento film natočený, zrežirovaný, rýchle prechody, pomaly rozprávač. „Chcem žiť v slobodnej krajine a ostatné je vedľajšie.“ Malo to teda riadnu dynamiku. Chytilo ma to.

Povedený - spíš komornější snímek o velké osobnosti norského odboje za druhé světové války Gunnaru Sonstebym. Nesledujeme podívanou plnou bojových scén (i když několik jich nabízí a jsou velice dobře natočené), spíše příběh o obyčejných lidech, jejich odvaze a odhodlání. Válečné dění je prokládáno rovněž velice zajímavými vstupy do současnosti, kdy Gunnar Sonsteby vzpomíná na válku při besedě se školáky. Slovní debata se zvídavou holčičkou je velice působivá, emotivní a pravdivá. Velmi hezký, poutavý a smysluplný film. 75 %.

Film Číslo 24 je o Gunnaru Sønstebym, klukovi z Norska, který se během druhý světový války rozhodne postavit nacistům. Není to žádný akční trhák s nonstop přestřelkama, spíš takovej vážnej a trochu pomalejší příběh o odvaze, strachu a o tom, jak těžký může být dělat správný věci, když je svět kolem úplně šílený. Erik Hivju v roli Gunnara je fakt přirozenej – není to žádnej superhrdina, spíš obyčejnej kluk, co se z něj postupně stane legendární odbojář. Líbilo se mi, že film ukazuje, jak moc válka člověka poznamená, a že ty hrdinský činy mají i svoje důsledky, který s ním zůstanou dlouho po konci války. Tempo je místy pomalejší, takže kdo čeká nonstop akci, asi bude trochu zklamanej. Ale díky tomu má celej film realističtější a vážnější pocit. Prostředí a kamera fakt dobře navozují tu okupovanou atmosféru Norska a celkově je vidět, že tvůrci chtěli držet historickou věrnost. Jestli máte rádi válečný filmy podle skutečných událostí a nevadí vám klidnější tempo, Číslo 24 je rozhodně fajn volba.

Zaujímavý a velmi realistický príbeh o saboterovi z Osla proti Nazi, nemeckým aj norskym. Aké je to popravovat ľudí, stálo to za to a čo surivor syndrome? Otázok mladých na besede s veternom prinášajú nielen uznanie od generácie, ktorá nevie co je to vojna, co je to zabiť niekoho koho poznáte, ale pridal sa k nazis. Tento presah do prítomnosti posunul starý príbeh na druhú koľaj a jednoznačne pridal ďalší level, ktorý možno chýbal v iných filmoch.

Obecně mám filmy pojednávající o událostech z 2.sv.v. rád a dá se říct, že je vyhledávám. Tento snímek mi však přišel hodně fádní a bez jiskry...čekal jsem, že mne to chytne víc. Což o to, určitě to v Norsku byl taky pěkný masakr (nejsem schopný posoudit, jak moc velký třeba v porovnání s tím, jak okupace probíhala u nás) a bylo to dost drsné...ale minimálně tento film toho moc neukáže...často jsem ani neměl pocit, že koukám na film popisující odboj za 2.sv.v.  Neshazuji, ale za mne nic moc...