Šeptej (1996)

Jediné, co z Ondříčkova debutu přečkalo podnes, jsou písničky Colorfactory a scénická hudba Jana P. Muchowa. Vše ostatní jsou jen již ve své době přežilé kulisy Prahy a figuríny. Nic z toho po třiceti letech nenavodí ani závan nostalgie nebo zděšení z naivity oněch let. Kamera vše důsledně ornamentalizuje a vzdor tomu, že se film tváří, jako by řešil závažná osobní témata, psychologie postav je nevěrohodná. Nepřekvapivě neobstojí ani jako společenská výpověď: co by stálo za kritiku, videoklipovou imaginací estetizuje, a podobně ředí i fenomén mužské prostituce, která se v tomto podání jeví jen jako lokální kolorit. Život je jinde. Komiks.

T-62 vs T55 typ T-80 a jeho turbínový motor na sjezdu společenských sdružení BOHEMIA INTERACTIVE, kde úryvek z filmu "chcípni jindy" ve kterém DPRK vznášedlo nezacvakalo na EVERONU granátomet M203 z DELTA FORCE, protože ta ptákovina z filmu DEMOLITION MAN asi nebude XM304. Víte proč?

Jak pravil LEV "Abruzzi" ANDROPOV: VŠECKO JE TO STEJNĚ Z Tchaj-WANU!!! ... Harry, nezapomeň panu Malkovichovi splatit Brad Pitt dávku dřív, než si tě DEMI MOORE předvolá ke GodZille. Prej SLZY SLUNCE s Malénou od TORNATOREHO :D 6. smysl, 5. element, vidím koho? co? šimpanze ve skafandru. S kýmpak si Mnich z filmu MEAN MACHINE zahraje na ALARM FÜR KOBRA JEDENÁCT? S Michaelem Moorem na film o filmu PEARL HARB. ve kterèm Mr. Ötzi bude hrát pana BULWINKLa, so as to be post-HUEdialADOBE°Lr/Pr ... MEDAL OF HON. v OUR DESCENDANT INCORPORABILITY SHALL MERELY YIELD AN HEIR of ranks COL. or **** GENERAL NORMAN SCHWARTZKOPF / W. WESTMORELAND. GOD-SPEED G. WALKER B. 11. September 2001.

Devadesátky měly atmosféru, a devadesátky v Praze měly kurwa atmosféru. Tenhle film má spoustu divných scén, spoustu divných postav a sám o sobě je vlastně takový divný. Lidi tu buď hulí nebo se jen tak potloukají a přitom se milují a nenávidí zároveň. Do práce se nechodí, ostatní lidi jsou jen jako kulisa jejich života a vztahů. Kromě toho má film naprosto dokonalou hudbu, která byla dřív pro filmy naprosto nedílnou součástí toho, aby film dopadl dobře. Vilhelmová je tu opravdu trošku jak postava z Marsu, nebo možná všichni ostatní jsou z Marsu a Ona jediná je normální. Prostě být a žít a někoho potkat, pak se ožrat, zhulit, probudit se a zase dokola. Občas to podložit poetikou staršího gaye a jde se dál. Za mě dobrý, ale On Ondříček tyhle filmy prostě umí.

Jestli tohle má být esence 90. let, která má být pro příští generace zásadní výpovědí o duchu své doby, tak musím oponovat, že to je esence jedné malé bubliny, ve které si zdánlivě řízeně potácející se postavy hrají na hlubokomyslné okamžiky. Ta bublina po chvilce praskne, aniž by ráčila sdělit, co se v ní vlastně nacházelo. Jedna hvězdička za Vilhelmovou (zdůrazňuji, že tam jde o Vilhelmovou, Dyka si vzala bezmála o čtvrtstoletí později, takže na tohle si také nehrejme), která mi zde připadá jako jednooká mezi skoro slepými.

Z mého pohledu první a poslední Ondříčkův dobrý film. Je pravda, že Tatiana Vilhelmvá hraje furt stejně, což ale neznaméná že dobře. Z tohoto filmu bych herecky vzdvihl zejm. Martina Myšičku. Má to svoje pro i proti, ale lepší průměr bych tomu asi dal. Na rozdíl od toho co následovalo, na tohle se dá celkem koukat.