Samotáři (2000)

Kultovní film, který jsem už viděl mnohokrát a pokaždé v něm najdu něco jiného. Jsem Samotář, jako všechny hlavní postavy, a stejně jako oni mám spoustu problémů sám se sebou.DĚJ: Petrpracuje jako moderátor v rádiu a nejvíce ho baví mluvit o svých rozchodových problémech sHankoua také rád pouští nahrávky sekýrování od matek. Hanka má totiž matku totálně šílenou a tyranskou krávu, která pořád někomu něco vyčítá a osobně útočí. Hanka totiž pochází z přísně konzervativní rodiny. Pak je tu totální magorOndřej, Hančin bývalý přítel a současné spokojeně ženatý neurochirurg, který má jednu drobnou vadu – je posedlý Hankou a chce ji za každou cenu zpátky. Nejbližší mi byl samozřejměJakub, stěhovák, který hraje v kapele, hulí trávu a vůbec netuší, co se kolem něj děje, dokonce ani nepozná českou hymnu a neví, kolik mu je. Ondřejova manželkaLenkaa její kolegaRobertpracují v cestovní kanceláři a ukazují Japoncům, jak se žije v běžné české rodině. Robert je zase sociopat, který si neváží nikoho a ničeho, žije jako prase a má nemocnou matku, která se ho marně snaží napravit. Matka leží v nemocnici a nevypadá to s ní dobře, ale Robert si myslí, že jí nic není. Také rád natáčí lidi ve vyhrocených situacích. Pak je tu MakedonkaVesna, barmanka, která hledá svého otce a se kterou začne Robert chodit a zůstane ji věrný, protože to rozhodně není žádný zasraný sukničkář. A tyto postavy spojí své osudy a sejdou se po pohřbu Robertovy matky a Ondřej ukáže, že je to opravdu magor.ZHODNOCENÍ:Někteří lidé říkají, že tento film je poplatný své době, ale já s tím nesouhlasím, podle mě je dost nadčasový, a i kdyby byl poplatný své době, tak to byla určitě lepší doba než ty sračky, ve kterých žijeme teď. Sere mě na něm především to, že dělá z huličů úplné dementy, kteří ani neví, kolik mají holek a plácají kraviny, kterýma ostatní uráží. Jsme úplně normální lidé, ale na rozdíl od většinové společnosti máme jeden koníček navíc. Robert byl totální hovado, které se nikdy nepolepší, a také je to hezounek, kterého chce každá ženská. Asi ho ta matka blbě vychovala. Kdyby tak měl Hančinu matku, tak by byl jiný, ale ony vlastně byly kamarádky, takže těžko říct. Lidé málo hulí, a proto se k sobě chovají strašně, v Thajsku doručují balíčky s drogami opice, jezdí se tam za kurvama a za naše problémy může ten život, jaký žijeme a ti lidé, se kterými se scházíme. Každá země je zkurvená. Perfektní film, který si 5* rozhodně zaslouží.

Originálny film o divných ľuďoch, ktorý vás hneď od začiatku vtiahne. Či už hereckou precíznosťou a posadnutosťou Trojana, alebo Macháčka, ktorého si od prvej minúty obľúbite. Všetko je to dokonale nasnímané a zrežírované a každý si v tom niečo nájde. "Někdy ty duše lidí vidím jak takový malý modrý světílka, lidí kterí vás měli rádi a už nemaj, nebo to můžou být takoví tí naděje, co do vás vkládají vaši rodiče, to je taková druhá varianta, všichni na sobě máme spostu světílek".

Co mi na Samotářích nejvíce chybí je asi nějaká konfrontace s realitou, ve které by odchylky od průměrné populace více vynikly. Dějová linka s Macháčkem je samozřejmě jedním z českých klenotů. Ostatní dějové linky by pak ale mohly lépe uchopit svůj skrytý význam a dát tak i některým scénám větší rozměr.

Hlavní předností filmu je absence LGBT motivů, protože začátkem století se u nás indoktrinace „evropskými hodnotami“ teprve začínala rozjíždět. Za to dávám jednu hvězdičku. Druhá je za scénu s Japonci. Jinak jde o celkem povrchní a bezvýznamný film. Sledoval jsem jej s přestávkami, během nichž jsem vypil jedno kafe a vykouřil pět cigaret.

7/10.Challenge číslo 8-Round 9-CZ/SK/Polsko-Hráč 13-J *A*S*M.David Ondříček patří mezi ty povedenější české režiséry, takže na film, který ho svého času docela proslavil, jsem byl dost zvědavý. Je skoro k nevíře, že jsem Samotáře nikdy nezachytil v televizi a že jsem o nich snad ani neslyšel nikoho mluvit. Možná je to takový ten film, který má kultovní status jenom v úzkém kruhu zasvěcených a ostatní o něm jen krčí rameny.   Samotáři nejsou žádná přímočará komedie, spíš vztahové drama s příměsí ironie. Rozhodně to není kalibr Dědictví, ale párkrát se člověk zasměje. Děj se skládá z mozaiky osudů několika postav, které se plácají v lásce, osamělosti a v tom, co by se dalo nazvat „hledání smyslu života“,i když ve výsledku spíš jen hledají někoho, kdo s nimi vydrží víc než pár dní.   Macháček, Křen a Trojan mě bavili nejvíc. Ti si kradou scény, jako by na place dostali pokyn „prostě se bavte, zbytek se o sebe postará“. Vrcholem je pak rodinná večeře s Japonci, kde se napětí krájí a absurdno stoupá do výšin.   Protože jinak, co si budeme dějově to moc nabušené není. Na komedii to není dost vtipné, na drama to zas postrádá emoce a hloubku. Spíš takové rozjímání nad životem generace, která balancuje mezi cigaretou, vínem, trávou a otázkou a co teda teď? Věřím, že před dvaceti lety to mohlo působit svěže a možná i trochu generačně. Dnes už to ale vyznívá jako hezky natočená připomínka, že i osamělost stárne.   Za mě slušných sedm z deseti a to hlavně díky hercům, kteří tomu dali šťávu, protože samotný scénář je takový… no, řekněme, že taky trochu osamělý.