Sallah Shabati (1964)

Od Kishona jsem už kdysi viděl jinou komedii,Ha-Shoter Azulai, která mě bavila podstatně víc. Navzdory tomu, že od pohledu by miSallah Shabatimělo sednout víc, když je to celou dobu jasnější satira. Tady se stalo, že mě bavilo jen něco, stejně tak jsem se do toho plně dostal jen občasně, postavy mě většinou štvaly a co se samotného humoru a jeho dávkování týče, má obsah celkem pravdu v označení filmu jako "komedie staré školy". Ono to čistě divácky sedí docela dost, jelikož je to ten typ komedie, kdy vždycky pár vteřin před gagem tušíte, že se mu máte zasmát a tomuhle vedení je podřízené naprosto všechno. Někdy ho beru víc, někdy míň, tady jsem skončil někde uprostřed a i proto mám z filmu vyloženě průměrné dojmy. Ale zase oceňuji téma osidlování Izraele židovskými imigranty, které jsem snad ještě nikdy zfilmované neviděl. A k dobru filmu musím uznat i to, že humor občas střílí do vlastních, což cením ještě víc. 3*

„Ten byt je zadarmo, ale papíry k němu stojí peníze!“Jak se dostat k bytu, když nemáte peníze a nechce se Vám ani trošku pracovat? Sallah Shabiti zkouší ledacos. Někdy je to docela i vtipné, někdy ani moc ne. Co mě zaujalo přeci jen víc, bylo zasazení celé té komedie do prostředí tehdejší izraelské společnosti (zejména prostředí kibucu). Ephraim Kishon se s tím poměrně satirickým nastavením zrcadla moc nepáře (viz třeba prodej "lesu" dvěma bohatým lidem nebo kupování volebních hlasů zástupci všech politických  stran). Kdyby nebyl sám žid, asi by se mi to moc nelíbilo, ale takto jsem si tyhle pasáže docela i užil.PS: Viděno v rámci Virtuálního RETRO KINA (VRK)

"Že se nestydí, hraje vrhcáby s aškenázem!"Mizrachimský (pochádzajúci z prevažne muslimského Orientu) Žid s početnou rodinou dorazí do Izraelu, ktorý akosi nespĺňa jeho predstavy o ubytovaní, práci a živote celkovo. Rád by sa odsťahoval z nie práve vábneho prisťahovaleckého tábora, ale akosi sa nevie zaradiť do novej odlišnej spoločnosti, spravovanej na menej živelný organizovanejší aškenázsky (pochádzajúci zo strednej a východnej Európy) spôsob. Na týchto kultúrnych rozdieloch stojí väčšina humoru tejto komédie s vynikajúco zahraným hlavným predstaviteľom Chaimom Topolom s rádiovkou na hlave, ktorý po svojom pristupuje k byrokracii a politike. Dozvieme sa aj niečo o fungovaní družstevníkov v kibucoch, nechýba ani podarené hudobné číslo, akurát stopáž je neskôr už trochu únavná. Za tri a pol kozou zožraného volebného lístku.(vďaka Willymu Kufaltovi za zaradenie do premietania)

„Ten byt je zadarmo, ale papíry k němu stojí peníze!“Ve své zemi jde o hodně zásadní film: jako vůbec první izraelský se dočkal nominace na Oscara, i díky dalším oceněním se začalo ve světě mezi akademiky a festivalovým publikem mluvit o izraelském filmu obecněji, Chaimu Topolovi otevřel úspěch snímku přímé dveře k mezinárodní kariéře... U mě tato komedie vždycky trošku doplácela na svou stopáž s pár nevyváženě dlouhými scénami, nicméně poté, co jsemSallaha Shabatihoviděl aktuálně (leden 2026) po čase už potřetí a zase mě provázely o něco pozitivnější dojmy, musím svoje dřívější hodnocení konečně pozvednout a původní komentář upravit. Humor i na pozadí vážného tématu příchozích imigrantů a zprvu bídných sociálních podmínek nejen funguje, ale dokázal skrze často optimistické naladění hlavní postavy vyvolat a zanechat vyloženě příjemný dojem. Byť to počínání naivnějšího, povahově svérázného hlavního hrdiny se občas pro mě pohybovalo na hraně hořkosti. Je tu nicméně celá řada vtipných scén (např. neustálé hranívrhcábův různě absurdních momentech) a skvělý Topol, který obzvlášť zazářil v nezapomenutelném hudebním vystoupení v hospodě. Jeden by neřekl, že mu bylo v době tohoto filmu teprve 29 let, když už tady vypadá skoro dědkovsky a k tomu ten vtipně nasazený cizorodý projev... Je to někdy menší tíha, ale i zábava sledovat pana Sallahiho se svým lidovým přístupem k životu a odlišnými zažitými hodnotami uprostřed pomalu vzrůstajícího města. I kdyžPolicista Azulai(1970) zůstává pro mě nepřekonaný, v průběhu let jsem si docela oblíbil i tenhle Kishonův debut.[75%]

Typický zástupce prvních tzv. burekas snímků izraelské kinematografie 60. a 70. let, v Izraeli film notoricky známý, stále populární a často reprízovaný. Orientální Žid Salach Šabati je prostý, nevzdělaný (ač má řádně pod čepicí) přistěhovalec, který spolu se svou rodinou bojuje s byrokratickým aparátem své nové domoviny, řízeným aškenázskými (evropskými) Židy. Z tohoto střetu a kontrastu dvou odlišných kultur vychází humor celého filmu. Díky komickým situacím se pobavíte, navíc i díky zobrazení mnoha nám málo známých reálií může být film pro všechny velice zajímavý a můžu jej vřele doporučit.