Ruská archa (2002)

Ve filmu se dozvíte spoustu zajímavých informací, například že: ––– Rusko má bohatou historii; stejně jako Evropa; ––– Rusko je klidné, rozvážné; Evropa je temperamentní a přehnaně invazivní; ––– Rusko jde vpřed; Evropa je zaseklá na začátku 20. století. Bohužel ale kromě všude vyzdvihovaný jeden záběr a množství komparzu nemá film moc co nabídnout. Že by herci byli nějak dobře režijně vedeni nebo že by mě tak upoutal příbeh, to rozhodně říct nemůžu. Film byl prakticky bez emocí, robotický, hlas vypravěče mi přišel utahaný a také bez emocí. Vyzdvihnout se tedy dá prakticky jen práce kameramana a asistentů režie.

Film, který je vizuálním spektáklem, ale obrazově je naprosto impotentní. Vítězství poletující kamery a tisíců historických kostýmů nad obsahem... nad obrazem, nad významem. Význam Sokurovovi práce začíná pomalu sžírat trudomyslné a nostalgické bilancování vlasti. Sokurov byl silný v tom, že dokázal intenzivně vyprávět o velmi abstraktních, jemných, nesnadno uchopitelných tématech. Zdá se však, že s přelomem tisíciletí chuť vyprávět nekonkrétně ztrácí a stává se naopak pateticky konkrétním.

Unikátny film natočený na jediný záber, bez strihu, čo má symbolizovať plynutie času a úzke prepojenie jednotlivých udalosti histórie. Hoci je film vizuálne, aj hudobne krásny, nemohol som si pomôcť, ale za tým všetkým som cítil akúsi prázdnotu. Je to do veľkej miery spôsobené tým, že monumentálne luxusná architektúra a kostýmy éry kráľov a cisárov vo mne nevyvolávajú obdiv, či úžas, ale skôr nevôľu a smútok nad nehoráznym mrhaním prostriedkov len preto, aby si daní vládcovia dokazovali svoju veľkosť a nesmrteľnosť. V každom prípade podstatne lepší film akoMoloch (1999), myšlienka akejsi večnej Ruskej archy, vyjavenej v poslednom zábere, je veľmi vzrušujúca.

Čekal jsem něco trochu jiného. Úvod je působivý a hodně mi připomněl Petera Greenawaye, tedy až na absenci nahoty, kdy jeho kamera volně bloudí mezi rozličnými postavami, prochází místnostmi a jen kratičce se zastaví a pokračuje dál. Obrazy jsem se moc nepokochal (možná více v kině), jelikož kamera až na výjimky se o ně jen otírá, nebo je zabírá z větší dálky. Některé dialogy zajímavé, většina je ale takové tlachání o ničem s neustálou konfrontací ruského a evropského umění. Kostýmy báječné, hudba výborná, taneční rej skvělý. Jako celek mne to ale neuchvátilo tolik, jak jsem si myslel. Asi mi tam chybělo více fantazie....

Strašně bych tomu chtěl dát víc, protože ten nápad mi připadá geniální - divák prochází napříč dějinami Ruska, přičemž je provázený nějakým Francouzem, který ho do všeho uvádí a sám divák vše sleduje očima jakési bytosti (ducha?), která těmi dějinami cestuje. Ten nápad mi fakt přijde skvělý a cením Sokurova, že to vše zvládl natočit na jediný záběr, protože z nejedné části je znát, že to muselo dát zabrat (třeba při těch tancích na konci). Bohužel na mě nedokázala zapůsobit atmosféra a kromě povedeného úvodu jsem se docela nudil. Taky mi přišlo, že v tom jsou hluchá místa a nějaký celkový dojem tomu taky scházel. I závěr mi přišel tak trochu zbabělý, čekal jsem od něj víc. Kvůli tomuhle všemu nemůžu jít s hodnocením výš. Navíc mě trochu zradila ne zrovna dobrá znalost ruských dějin, místy jsem se nechytal. Ale tak jako tak se Ruskou archu vyplatí vidět, špatný ten film rozhodně není. Silné 3*