Rusalka (1962)

Potěšily mě výkony hlavně Ježibaby a Kněžny, které jako jediné nevypadaly, že je to všechno tuze nebaví, otevíraly pusu a při troše přivřeného oka by se dalo uvěřit, že to zpívají ony. Ne tak zbytek ensemblu, zvláště Rusalka a Princ, kteří vypadali, jako by se už viděli doma na gauči, jen ne na place a před kamerou. Hudebně jde o velmi zdařilou verzi, bohužel jsem ale ne vždy dobře rozuměl slovům. Výpravně neurazí, nenadchne, z chlupatého Hlinomazova Vodníka neustále po prsa ve vodě jsem byl trochu rozpačitý. Proč kuchtík ráčkoval, to jsem nepochopil. Pozdější Weiglova Rusalka se mi pořád líbí víc než tato.

Bohužel, nic nemá na divadelní verzi.Nejlepoší Rusalka, na které jsem pracoval byla Troškova verze ve Stavovském divadle.Tenhle film není špatný,ale zkrátit tuto operu o hodinu a více je na přes hubu.Omezenci znají maximálně Měsíčku, na nebi hlubokém a díky Chobotnicím Květiny bílé..bohužel ten zvuk je mizerný a pěvcům není rozumět, nechápu, proč tam pro ignoranty, kteří tento skvost neznají,nedali titulky.

Opera je, dle mého názoru, zastaralý divadelní formát a kromě skutečných příznivců přitahuje největší procentuální část chrochtajících snobů. Kultivovaný operní zpěv vyžaduje u diváků hlubší sluchové schopnosti, a proto přednost dostává opereta, muzikál a hudební revue. Antonín Dvořák je pro mne vrcholem české klasické hudby a jeho majestátní vznešenost neminula ani Rusalku. Zápletka a příběh je znám z Malé mořské víly Hanse Christiana Andersena, jen je počeštěn. Václav Kašlík byl nadšenec a propagátor operních kousku, ale na jiný a nový pohled neměl odvahu, držel se zavedené hry a jedinou osobní invencí je pouze vizuální stránka. Prostředí povzbuzuje potřebnou atmosféru temnotou i stylovou nápaditostí scén a kostýmů. Nezvyklé je sledování známých hereckých tváří s neznámým hlasem. Hlavní postavou operní tragédie antických rozměrů je Rusalka (půvabná Jana Andrsová s hlasem Milady Šubrtové), křehké stvoření nadpřirozeného světa. Neznámá tajuplnost obyčejného světa lidí je dráždivá a dosud nepoznaný pocit romantického vzplanutí dokáže dodat činům odvahu. Sebeobětování málokdy přinese očekávaný výsledek. Lidská srdce jsou nevyzpytatelná v přívalech pokušení. Hlavní mužskou postavou je princ (sympatický Vladimír Ráž s hlasem Zdeňka Švehly), v rusalčiných očích zidealizovaný zástupce světa lidí. Stálost a věrnost se rozplývají v mlžném oparu rafinované koketérie. Po ní následuje tápání a hledání již navždy ztraceného. Nejvýraznější postavou je ježibaba (zajímavá Jiřina Šejbalová s hlasem Věry Soukupové), děsuplná nadpřirozená síla, která si nemilosrdně bere krutou daň za své nevšední služby. Rozervanou postavou je vodník (Josef Hlinomaz s hlasem Ondreje Malachovského), Rusalčin rádce a varovný hlas. Je obeznámen s nestálostí lidí, a přesto pošle svou dceru za svým osudem. Důležitou postavou je kněžna (velmi zajímavá Ivana Mixová), která z čistě ženských soupeřících důvodů osudově vkročí do života všech zúčastněných. Z dalších rolí: zvědavý hajný (Josef Beyvl s hlasem Antonína Votavy), zkušený hlavní lovec (Přemysl Kočí), vyděšený kuchtík (Antonín Krčmář s hlasem Heleny Tattermuschové) a mnoho jiných nadpřirozených bytostí. Svým způsobem jde o varování před lidským chováním neupřímnosti a pomíjivosti. Z uměleckého hlediska mohlo jít o výjimečný počin. Nadchne hudba i obraz. Ale jde jen o operu, která nabízí již jen vlastní žánrovou nehybnost a okoralost.

Opera sama o sobě je samozřejmě národním klenotem, takže o kvalitě hudby či libreta nemá smysl nic psát. Samo zpracování je ale překvapením, protože je tu mix skutečných přírodních reálií a studiových kulis. A překvapivě to moc dobře funguje. Čemu nerozumím je skutečnost, proč místo operních pěvců hrají činoherní herci a jen otvírají hubu, přičemž zpívá skutečný operní pěvec. Tak jsme se dočkali opět pohádkového prince Radovana aneb Vladimír Ráž opět v roli prince. Ale budiž, tohle (asi) české specifikum nic neubírá na kvalitě této verze Dvořákovy Rusalky.

PS: Josef Hlinomaz v roli vodníka je k nepoznání a velkým překvapením.

Moje první setkání s operou proběhlo nad očekávání dobře. Krásná a překvapivě moderní hudba, hrůzu budící vodník a na svou dobu parádní výprava i kostýmy. Jen hajný mohl být trochu častěji na scéně, protože tomu jedinému bylo rozumět, což mě dost rozčilovalo....ale jak mi bylo řečeno, to je u opery normální. No, tím pádem se ze mě fanoušek tohohle žánru asi nestane, ale díky příjemně zkrácené stopáži jsem se pro tentokrát ani nestihla nudit.