Rudá kápě (1967)

Mohlo by se říct, že z "Gesta Danorum" může něco stvořit jedine Shakespeare, ať už je to kdokoli. Gabriel Axel sice věděl (od Shakespeara), jak se to dělá, ale film není divadlo. Mileneckou dvojici Hagbarda a Signe ne(šťastně) obklopil králi (živým i mrtvým, jako v H(Amletovi), našptávačem a žárlivcem (jako Jago v Othelovi), pomstychtivou královnou (jako Lady Macbeth)... To muselo fungovat, a v "Červeném plášti" to zafungovalo to dobře. Stydět by se za to nemusel Shakespeare, ani Bergman (ostatně ani Saxo Grammaticus, i když pro něj by to bylo asi příliš povrchní). - Od 12. století příběhů tragické lásky ubývá, do Gottfrieda Kellera pomalu, po něm už rychle; ne, že by tragických (asi ne zcela v původním smyslu) lásek bylo méně, ale jsou to už jen takové, s nimiž se lehce (či tíže), rychleji (či pomalu) sami vyrovnají.

Severská stredoveká dráma z islandských rovín sa nesie v znamení súbojov a mladučkej lásky, ale bohužiaľ podľa mňa aj chýbajúcom zmysle pre filmársky cit. Tvorcovia striedajú scény, ktoré posúvajú dej dopredu s nudnými dlhými pasážami. Ale možno to bol zámer, aby všetky scény v divákovi dozneli podľa ich predstáv. Príbeh je jednoduchý a pripomína slávnu shakespearovskú tragédiu Rómeo a Júlia.

Na ten film si pamatuju jeste z dob meho detstvi. Maminka odesla na nejaky ples z prace a ja zustal sam doma. Byla sobota a v polske televizi obvykle davali takzvane nocni kino, coz byvaly horrory nebo detektivky. Jenze tentokrat k memu zklamani bezel tento film. Zklamani vystridalo po par minutach nadseni a ja pak hodne stastny videl film jeste jednou v Ceske televizi. Od te doby nic a k sehnani neni. Skoda.

Nijak mě film neoslovil. Nesrovnatelné s Vláčilovým skvostem Markéta Lazarova.

Film z linie bergmanovských středověkých podobenství, nejbližší asi Pramenu panny. Překrásná kamera a překrásní herci, překrásné exteriéry a důraz na skvělou evokaci. A oproti tomu multiseriální hudba, stejně jako v Pramenu panny. Je to zde: https://rarefilmm.com/2018/05/den-rode-kappe-1967/