Putování s domácími zvířaty (2007)

Film je fajny… jen jsem čekal něco jiného… možná „Útěk do divočiny“. A první drsné chladné nemluvné záběry… se najednou začnou tavit v poetiku a romantiku… četné záběry na úchvatné nahé tělo hlavního herce… a úchvatné záběry na tvář herečky – radost, smích, oči, slunce a vítr v zrzavých vlasech… a druhý den mi to došlo! Takže pokud chcete vědět, co se stalo s Pipi Dlouhou punčochou, když dospěla – odstěhovala se do Ruska! :-) Nebo je to taková verze pro dospělé. Hlavní hrdinka vše řeší se stejnou vrozenou bravurou (ostatně obléká se a žije taky stejně jako Pipi), takže na nějakou postupnou emancipaci spíš zapomeňte, i její tolik zmiňované cestování a putování jsou spíš takové epizody, jako když se dítě vydá na dobrodružnou výpravu ke stohu… na výlet loďkou k tajemnému pokladu… Opakuji, pokud chcete vidět dospělou Pipi Dlouhou punčochu, film stojí za to.

Cesta ruské ženy za emancipací, nabízející namísto řešení krátkodobý únik. Prosvětlené lyrické pasáže, kontrastující nejvíc s táhlým, zšedlým úvodem (jediná skutečná působivá část filmu), plynou po boku realistických scén, namísto toho, aby se přes ně přelévaly. Tato rozpolcenost nevede k žádným závěrům, hrdinčino jednání nenaznačuje vývoj – až do konce není zřejmé, zda dětské fantazie značí její prostomyslnost, nebo psychologickou regresi. Na povrchu hezké, nikoli oslňující obrázky, za nimi ovšem tápání. Hrdinčino, zejména ale režisérčino. 50%

Žádná jiná současná kinematografie mě neláká víc než Ruská leč dostupnost ruských filmů je u nás opravdu velmi mizivá a proto počet současných ruských filmů, které jsem viděl je zastaven na číslovce pět. Číslem pět, který žije v mý mysli se stalo Putování s domácími zvířaty a stejně jako ostatní čtyři ruský filmy i tento mě nadchnul. Má v sobě poetičnost, vnitřní krásu a nádherný styl vyprávění. Kseniya Kutepova v tomhle filmu naprosto září. Jak chlap se přiznávám že ženskýmu myšlení absolutně nerozumím a ani se o to nesnažím, ale tady stačil pohled hlavní hrdinky a všechno mě dávalo svůj smysl. Nádherná ukázka toho, že filmový úmění dokáže mluvit stejným jazykem na všechny lidi, kteří chtějí poslouchat.

76%. Zajímavý pohled na vyklobání osobnosti ve středním věku. Natalia držena doma na samotě tyranem, po jeho náhlé smrti oběvuje život a začíná si užívat. Její cíl je pouze jeden a sobecky ke splnění svého cílu nakonec nikoho nepotřebuje. Minimalistický film, kde se málo mluví. Někteří odborníci by napsali, že je film televizní :) Ale to ani nahodou, je to film jak má být. Zajímavý počin z Ruska.

Nádherný poetický film, plný syrovosti života na ruském venkově a jinakosti osudů ruského člověka, zároveň ale zjemněný lyrickými pasážemi s nádhernou kamerou a procítěnou minimalistickou hudbou. Komorní příběh pohnutého osudu, křehké až éterické, leč neobyčejně silné ženy. Tenhle snímek je podprahově plný empatie, je doslova prostoupený ženou, režisérkou, ústřední herečkou, a ač plynutí příběhu ho stále táhne dolů, má překvapivě stále nakročeno k optimismu. Filmové vyprávění o energii uvnitř ženského nitra... Silný je motiv cesty (podpořený cyklicky projíždějícími vlaky, náklaďákem, stejně jako člunem významově předznamenávající cestu po řece...), motiv nového začátku, neotřelé jsou až bizarní obrazy (drezína s krávou, poté s kozou a pejskem...) a silné scény reflektující hrdinčino podvědomí (vydávání se za pasažérku vlaku, který náhodou neplánovaně zastavil před drážním domkem...), skutečně nádherná závěrečná scéna s chlapcem ve člunu, intimní nahlížení do osamělé ženské duše, krásná je poezie světa železnice, odkazující k archetypu... Silný film...