Lovec draků (2007)

Vynikajúci a emocionálne silný príbeh priateľstva na pozadí Afganistanu uchváteného Talibanom. Produkcia výborne a bez citového vydierania pracuje s náladou. Myslím však, že väčšinu emócií má na svedomí aj tak príbeh, v ktorom dospelí aj detskí herci výborne stvárnili postavy s ich tajomstvami a jazvami uprostred krutého režimu. 90%

Hassan a Amir. Jeden odvážny a čestný, ten druhý hmmm. Po pravde nechápem ako mohol taký výborný otec vychovať takého vcelku zbabelého syna. Film je však aj napriek tomu výborný.  Obraz Afganistanu teraz a pred 30-timi rokmi bol zaujímavo podaný. Keby sa do ich záležitostí nemiešali iné štáty, mohla to byť šťastná krajina. Potom by však nevznikol tento film. Rada by som Hassana objala a Amirovi nacápala na zadok. Slzičky sa pri pozeraní nevylučujú. 90%.

Neskutečná země tenhle Afghanistán... Sedmdesátky přály pokroku v nejedné zemi balancující na hraně starověku a středověku. Vzpomeňme třeba takový Írán před islámskou revolucí také v sedmdesátých letech, kdy při pohledu na fotografie krásných žen s dlouhými rozpuštěnými vlasy, v minisukních z té doby by jste ani na sekundu neřekli, že to fotil někdo veřejně na ulici v Tabrízu nebo Teheránu... Afghanistán byl na tom podobně, byť i ten  Mustang otce hlavního hrdiny  ve filmu v těch zaprášených uličkách Kábulu vypadal jak kosmický koráb, který tam přistál jen kvůli poruše plasmového pohonu... Afghanistán bych chtěl jednou vidět, je to nádherná země plná nádherných lidí. Bohužel co tam podělali Rusové, Američané a spol. už nedokázali napravit, částečně i proto, že Tálibán leta vypláceli a vyzbrojovali a jemu se teď nelíbilo aby jim někdo do jejich islámského světa a práva Šaríja vnášel západní móresy jako demokratické volby nebo emancipaci žen. A jestli to vypadalo, že po spěšné evakuaci Amíků něco z toho dobrého co tam zaseli či zanechali z civilizovaného světa v rámci reforem Tálibán třeba i ponechá, tak teď se tam tvrdě utahují šrouby. Mákem se platí terorismus, zbraně a světu to je jedno a Amíkům už úplně.  Co se týče drog, tak je trápí spíše Jižní Amerika a taky se tu trochu poučili, že importovat demokracii do světa, kde vládne středověk prostě nejde páč na to některé národy nejsou ještě zralé a zřejmě pár set let nebudou, i když umí ovládat ákáčku a RPG. Film je dechberoucí jízdou a člověku je z něj smutno, když si uvědomí jak se tam lidem žije, co se tam dělá s dětmi atd... To se musí podařit útěk a odjet do té hnusné Ameriky aby člověk začal žít v bytě skoberci a ne na hliněné otlapané podlaze, aby si mohl dopřát lékařskou péči a když je spisovatel aby si svobodně mohl vydat knihu... Moc se mi to líbilo až na ten lehce nevěrohodný útek.  Dávám tedy za 5 ulovených draků. * * * *

I bez znalosti literární předlohy tušíte, že v ní bude mít film silnou oporu. K tomu přidejte povedenou hudbu, stále živé reálie a krásný příběh o dětství a o tom, jak se zrcadlí v dospělosti je na světě. Afghánská kultura je hodně jiná a zde je nám představena velmi nenuceně prostřednictvím toho, jak spolu jednotlivci jednají. Síla přátelství je tu pak dojemná.

Lovce draků od Khaleda Hosseiniho jsem četl už v době, kdy ještě film nebyl natočen a už tehdy na mě zapůsobil velmi silně. Rozhodně jej doporučuji všem, kteří si chtějí rozšířit obzor ohledně Afghánistánu. Není to jen ta země, kde USA pátraly po teroristech. Sám jsem se nestačil divit, jaká byla Afghánistán v mnoha ohledech pozitivní země. Než ji zničili svoji invazí Sověti, než ji poté „osvobodil“ a zdecimoval Talibán a než ji dorazili Američané. Přes silný politický a společenský kontext je román i film především o silném a složitém přátelství dvou kluků, kteří jsou nuceni se rozdělit, aby se v budoucnu pokusili znovu setkat a napravit své chyby z mládí. Naštěstí se nepotvrdily mé obavy o další nepovedenou filmovou adaptaci. Film je sice lehce zjednodušen, ale stále skvělý a všem jej rozhodně doporučuji. Třeba se někdy v budoucnu dočkám i adaptace dalšího románu Khaleda Hosseiniho Tisíce planoucích sluncí, stálo by to za to.