Pururambo - prales, kde se zastavil čas (2005)

I keď ma začína neskutočne štvať, že Barabáš točí tieto dokumenty stále tou istou jednou formou a šablónou, tak na konci musím predsa len udeliť nadpriemerné hodnotenie. Tentokrát opäť vezmeme jedného dobrodruha s partiou a vydáme sa do tak exotických končín, že viac neobvyklé ani nemôžu snáď byť. Na samotnú cestu sa tu teraz až tak nezameriavame, prevládajú hlavne zábery na ľudí z kmeňov zobrazujúcich ich život a práve tieto zábery sú niečo neskutočné, neuveriteľné, absolútne pôsobivé a exkluzívne. Všetky klobúky dolu, toto sú tí naozajstní cestovatelia a dobrodruhovia. Pururambo za plný počet.

Pururambo znamená dobrý, ale já jsem za sdělení, že domorodci mají 11 pojmenování pro ságo a pouze jedno slovo pro lásku, soucit a smutek (alespoň v jednom z 850 jazyků), platil hlubokým vnitřním studem s lítostí za neomalenost této výpravy, resp. ze Švaříčkovo vystupování. Závěrečné komenty jsou pak třešnička na pagáči. No co už... jinde jez, co Ti dají; naštěstí kamera umně servíruje vše kromě malárie a doslova zachránila zbytky smyslu celého počinu.

Naprosto fascinující dokument, kterému nemám co vytknout. Přiznám se, že mám pro podobné dokumenty lehkou slabost a velmi je vyhledávám. Podobně dobrých je však jako šafránu. Natočené záběry jsou naprosto raritní a Pavolovi Barabášovi nesmírně závidím jeho odvahu, která mu zajistila zcela jedinečný a nenapodobitelný zážitek. Návrat do doby kamenné za doprovodu extrémně dobře napsaného komentáře. Moc lidem na světě se asi nepodařilo natočit lovce lebek, kterak na ně míří lukem a na penisu mají lebku z místního ptáka. Na mnoha divoších bylo vidět, že spatřili bílého člověka snad vůbec poprvé v životě. Tento dokument ve mně bude rezonovat zřejmě pekelně dlouho. Fantazie! 5 hvězdiček dávám velmi zřídka, ale sem s naprostou jistotou patří. [90 %]

Úplně jsem před zhlédnutím filmu nebyla na dokumentární vlně. Ale když jste tak strašně nerozhodní a los vám vybere, na co máte koukat, tak se nedá jinak než poslechnout. Tenhle dokument mě do sebe na 54 minut úplně vtáhl. Ocitnete se najednou v místech, kde se zastavil čas a vývoj člověka. Výprava se vydává do neprobádaných končin pralesa, kde naráží na jednotlivé kmeny naprosto nepolíbených civilizací (a ne, nejsou to Křováci rádoby nepolíbení civilizací, které jezdí očumovat halda cestovatelů). Šlo poznat, že většina divochů nikdy neviděla jiného člověka, natož bělocha… U každého kmene vás naprosto dokonalý, hodnotný a vtipný komentář seznámí s jejich životy, vírou, každodenním životem. Je to regulérní návštěva pravěku, kdy lidé žili jen z přírody a jejích darů. Opravdu mě překvapilo, že se někde žije až v takovém extrému. Jak může být lidstvo tak vyspělé a na druhé straně, na stejné planetě, tak zaostalé?

Cesta do docela odpudivého předpeklí ... aneb opět trošku exhibicionistický extrém (s tradičními post nadílkami malárie a dalšími nepřekvapivými dárečky) ... zajímavé bylo že hlavní borec se kromě oblečení místním divochům až nápadně podobal... že by se vracel do svého minulého působiště ? :) Já se tedy 1000x raději vydám na výpravu třeba za zenovými mnichy ... která ve výsledku může vést o mnoho světelných let dále a do krajů nesrovnatelně zajímavějších ;) A k obědu si s dovolením dám něco trošku jiného ... Dobrou chuť ... :)