Everest - najťažšia cesta (2020)

Krásny, ale tragický dokument o ceste bez návratu. Ako človek, ktorý vyrastal pod Tatrami som žasol nad dychberúcimi zábermi Everestu. Chápem, že je ťažké niekomu vysvetliť, prečo sa niekto dobrovoľne vyberie na najťažšiu cestu najvyššej hory sveta a ešte bez kyslíku a ľudí, ktorí sa pre to dobrovoľne rozhodnú obdivujem. Dokument po mne po dopozeraní zanechal zmes obdivu a beznádeje. Bolo mi ľúto štvorice hlavných hrdinov aj Ivana Fialu a neviem si ani predstaviť, čo musel zažívať po skončení expedície.

Tomuto sa nízke hodnotenie nedá dať. Príbeh som počul už mnohokrát od priamych aktérov a stále tam cítiť smútok a absolútny rešpekt. Zahraničné hviezdy horolezectva tomu dodali "šťavu" ešte väčšiu. Po dopozeraní človek vie, že sa v ňom niečo pohlo. P.S.: Kedysi bol môj sen vystúpiť na "Bohyňu Zeme" a čím viac sledujem kam sa to celé posunulo od legendárnych horolezcov a ich prvovýstupov k neúctivému, konzumnému a nešportovému vyneseniu na vrchol, tak sa môj názor zmenil.

Barabáša nemám rád, neviem prečo. Niečo mi na ňom nesedí. Ale keďže sa s ním osobne nepoznám, možno je to mylný dojem. Ale tento film, to je teda čerešnička na torte! Dotiahnúť tam PÁNOV Petra Habelera a Chrisa Boningtona, to je fakt obdivuhodné! To je ako prísť na tuningový zraz v Hornej Dolnej na Pagani!!! Mali sme v rodine špičkového horolezca z Fialovej generácie a tento život je fakt na hrane. Takže o tom čosi málo viem a nikdy by som to nerobil. Ísť na hranu svojich síl viem ísť aj bezpečnejším spôsobom! Ale dobre sa na to pozerá z gauča s pohárikom niečoho zahrievajúceho. Páči sa mi, že tam spomenuli aj to, že keď ide o život, siaha sa po dosť nebezpečných preparátoch (sypačka horšia ako u kulturistov). Toto sa moc medzi "ľudom prostým, pospolitým" nevie.

Vyborny dokument ako vzdy od Pavla. A konecne som pochopil preco tito nasi 4ia hrdinovia museli zomriet aj ked mali kondiciu asi vacsiu ako Messner. Vsetka cest, aj chlapcom aj reziserovi aj nebohemu Ivanovi Fialovi ktory s tym musel dalej zit. Hadam sa stretli a Ivanovi to "tam hore" vysvetlili co sa stalo a ze on za nic nemohol.

Výborný Barabášův horolezecký dokument, což v jeho případě už vůbec nepřekvapuje. Na rozdíl od jeho předchozích dokumentů je malinko potlačená obrazová složka, ale o to zajímavější jsou v dokumentu znázorněné výpovědi horolezeckých legend (Chris Bonnington, Petr Habeler), účastníků tehdejší expedice i významných horolezců mladší generace. Největší místo dostává pochopitelně Ivan Fiala, vedoucí expedice. Výpověď je velice osobní a zahrnuje jak tehdejší události, to co se dělo po návratu, ale pokouší se vysvětlit i to, s čím musel třicet let žít. Horolezecké veličiny komentují tehdejší výstup jako jeden z milníků horolezectví, ale současně se zaměřují i na rizika dlohodobějšího pobytu "v zóně smrti" nad 8000 m. Stará horolezecká pravda je, že úspěšný výstup nekončí na vrcholu, ale až návratem do základního tábora. Pověry Šerpů často zmiňují, že Čomolungma se často rozzlobí a pokořitele nerada pouští zpátky. I to se možná tehdy splnilo, počasí se opravdu změnilo hodně extrémně. O tom všem dechberoucí formou vypráví dokument, který vysvětluje motivace horolezců, rizika himalájského lezení i obtížnosti rozhodnutí "v pásmu smrti". I když tehdejší události shodou všech okolností dospěly k tragédii, vyznění dokumentu je hodně osobní i dojemné.        V souvislosti s těmi návraty zpátky se mi opět vybavilo, jestli tím prvním na vrcholu nebyl tehdy v roce 1924 už Mallory. Tehdejší technické i komunikační možnosti oproti těm současným byly ještě v plenkách, ale jak to bylo tehdy v roce 1924 s tím vrcholem už se nikdy nikdo nedoví. To už ví jen George Mallory ... Ještě jsem si vzpomněl na jednu z nejoblíbenějších knížek svého dětství "Himalájští tygři". Byla to sice románová fikce, ale založená na skutečnostech, které autor studoval velice důkladně.  Budu si ji muset po letech znovu přečíst, jaké budou mé dojmy z této knihy teď.