Proměny (2009)

Velmi zajímavý film. Jeho děj nejpíš spoustu diváků odradí, ale podle mě je právě on nejlepší aspekt filmu. Děj, skládající se ze čtyř liní, které jsou navzájem propojené, je vyprávěny nelineárně a konečné rozuzlení bylo velmi dobře zpracované. Postavy byla zajímavé, ale kvůli malému množství dialogů mezi sebou nemají moc působivou dynamiku. Herecké výkony byly ale moc dobré. Prezentace byla hodně zvláštní, přišlo mi, že v ní byl hrozný nepořádek, spousta zbytečných holandských úhlů a upřímně bizarních střihových rozhodnutí někdy z filmu dělá epileptickou noční můru. I přes všechny jeho chyby si ale myslím, že tento film stojí za shlédnutí.7/10

Nakrútiť v našich končinách fungujúcu puzzle mozaiku nie je najjednoduchšie, najmä, ak sa hneď vaše dielo logicky začne porovnávať s veľkými produkciami typu Amores Perros či Crash. Řehořek to celkom premyslel, zaujal sem tam aj nejakým tým kamerovým uhlom, občas zase pôsobí kamera smiešne a zabolí aj dialóg. Prepojené je to ale medzi sebou solídne, otázkou je, či obligátne autonehody sú povinnosťou každej mozaiky osudov obyvateľov veľkomiest, alebo skôr už otravným klisé tohto subžánru. Nie je to úplne dokončené, niektoré osudy by si zaslúžili ešte viac prepracovať, film mohol byť pokojne minimálne o dvadsať minút dlhší.

Domácí video je snesitelné v okruhu nejbližších, experimentální filmy patří spíše do muzea moderního umění, pornofilmy plní svůj účel nejlépe v kabince - a školní filmy vyniknou, když je sledují spolužáci a učitelé, kteří vědí, jak je těžké pracovat s omezeným rozpočtem a hodnotí spíše splnění úkolů než celkovou uměleckou hodnotu. Úplně od počátku: syndromem studentských filmů bývá nejčastěji to, že se věnují příliš obecným tématům, jež nevycházejí z vlastní zkušenosti. Začíná to hned u názvu, které jsou abstraktní a nicneříkající. Proměny znamenají všechno i nic; a jak se název vztahuje k ději? Nevidím v tom poezii, ale bezradnost. Syndrom pak pokračuje tím, že mladý autor čerpá inspiraci ze zrádných zdrojů. Před pár lety byly všude klony Pulp Fiction, teď Amores Perros. V Proměnách máme mladý pár, který nemůže mít děti, svobodnou matku se dvěma caparty, mladého trenéra atletů, jemuž odchází fyzička, a aby té mladosti nebylo příliš, i jednu opuštěnou starou ženu. Do toho dvě bouračky a synopse je na světě.

Posledni film z Rehorkovy tvorby, ktery jsem videl je prave tento debut. Pravda, inspiroval se jinde a neni nijak originalni. Stejne tak scenar je takovy, celkem ucebnicovy. Rezie se vsak zhostil velmi napadite a po technicke strance v nicem nezaostava za starsimi kolegy., Promeny se skutecne tvari mezinarodne. Jak uz jsem jednou nekde psal, Rehorek potrebuje lepsi scenare, tocit umi. Tocilo se v Ostrave.

Tento film jsem odkládala tak dlouho, až jsem si na něj udělala čas. A možná je chyba, že se na něj dívám v tom největším vedru, protože bych jej možná ocenila lépe. A teď tu chválu :) Na debut vyzrálé téma scénáře, ač a leč pointy psané mládím, děj udržují v šachu, přičemže volená kompozice střihu poodkrývá pár tajemství a celé to zachraňuje. Kamera je ryze experimentální. Vsadím se, že tvůrci použili jak profi kamery, tak staré analogové. V některých scénách je to znát a je to jistě záměr. Mne to tam ale trošku rušilo, protože se z toho střídání rozstřesených detailů rozbolí hlava. I když se nejedná zásadně o nic pokrokového, líbí se mi práce s herci. A možná výběr neokoukaných tváří, které prožívají emoce a vtiskávají je do diváka. UF. P(a)RNO. Na debut skvělá práce. Možná nejen na debut! Konečně někdo chápe, že se nehraje pouze ústy a slovy, ale také očima. A skutečně i jako amatér vysvětlete to nehercům?!
Prostě - "MRKEJ" "CO?" "Prostě - MRKEJ" :-D