Příliš dlouhé zásnuby (2004)

Zdařilá žánrová kombinace válečného filmu, dobové romance, detektivky a černé komedie. Pohled na první světovou válku a zároveň šikovná malá záhadná výprava. Filmar Jeunet aplikuje svůj estetizovany přístup (který se osvědčil u Amélie) na melodrama z druhé světové války, což má poněkud smíšené výsledky.

Nádherný romantický námet na pozadí pekla Prvej svetovej vojny o nezlomnosti lásky dvoch mladých ľudí. Vojna ničí všetko, čo človeka robí človekom - a aj láska sa vie utopiť v bahne zákopov, keď nie je naozaj niečím nadpozemským čo (použijem klišé) doslova hory prenáša. A taká bola láska Mathilde k Manechovi. 125%

Ten preexponovaný mexický filter mi tak extrémne vadil, že som pri sledovaní častí, kde bol trpel a častí, kde nebol (vojnové) sa nudil.Audrey Tautouma znovu nepresvedčila o tom, že je dobrá herečka a iba utvrdila v tom, že jej zapasovanie do úlohyAméliebola číra náhoda.Jean-Pierre Jeunetma tiež vôbec nepresvedčil a iba utvrdil v tom, že je len priemerným režisérom, ktorý asi ani sám nechápe, ako sa mu podarilo tak svetovo s Améliou uspieť. VLE je len bezduchým príkladom formy nad obsah, ktorá sa bezefektne snaží o velice hĺbavé sprostredkovanie ohraného deja, ktorý nemá čo ponúknuť aj keď je adaptáciou knihy. Podľa tunajších hodnotení som ale očividne mimo, lebo väčšina recenzentov ho vrúcne prijala napriek všetkým jeho trápnym nedostatkom. Opakujem však, že absolútne nejde o niečo, čo by v rámci žánru vedelo vzľadom na proporcie náležite zabodovať.

Upřímně jsem čekal více války, bláta a zákopů a dostal jsem romantiku, ve které jsem se často ztrácel. Naštěstí nakonec vše dobře dopadlo a Mathilda se dočkala svého Manecha. Rozhodně se nemůžu považovat za režisérova fanouška, protože už Amelie z Montmartru pro mě byla poměrně nudná záležitost, kterou jsem v životě viděl pouze jednou. 55%

Pokud vás děsí představa, že strávíte více než dvě hodiny s Audrey Tautou při hledání ve válce ztraceného snoubence (RIP Gaspard Ulliel), přičemž dějová linka je vyprávěna chaoticky a rozhodně ne strhujícím způsobem, jděte o dům dál. Režisér, který na konci devadesátých let křísil Vetřelce a se svou Amélii okouzlil (ještě před zbytkem světa) Karlovy Vary, je chvílemi hektický, občas až kýčovitě romantický a ve své zákopové detektivce chvílemi i překvapivě autentický a krutý. Ale je to strašně dlouhé.