Galimatyáš (2009)

Francouzská komedie, která má daleko k humoru známějších francouzských komedií jako například Kam se poděla sedmá rota? (1973). Bral bych ji všema deseti, dokud to byl galimatiáš, ale jakmile se z toho vyloupla propagandistická služba myšlence (byť sebepacifičtější), tak to začalo ztrácet dech. To třeba Delikatesy (1991) od stejného režiséra, kde také hraje Dominique Pinon, je jiná liga bizaru. To se pobavíte, lidové vrstvy.

"Sranda' to určitě je, taková bláznivá. Hodnocení diagnózy u operačního stolu, hned na začátku je dobrej zápich. Líbil se mi nápad s výhrou pro toho, kdo si najde prémiovou, nášlapnou minu na fotbalovém stadiónu během probíhajícího utkání. Co fakt nelze neocenit je společné bydlení celé skupinky zoufalců. Práce stavby je1/A.Vychytávky, vybrané typy postav trefné. Skvěle podtrhují celé vyznění filmu. Příjemným je obrazová poloha s nažloutlým filtrem. Takže, za tři. Cyglos

I když seBigBugkterý jsem shlédl včera moc nepovedl, navnadil mě na další jeunetovské vizuálno a hravost. A udělal jsem moc dobře, že jsem na tvůrce nezanevřel.Jestliže bylaAméliepředevším o lásce a krásném ťuňťovství, tak Galimatyáš je o spravedlnosti, důvtipnosti a krásném ťuňťovství.Jeunet se mi tady trefil do vkusu každým výstřelem jeho fantazie a umu. I mě fascinují oživené staré věci, mechanická hejblata, šroťákoví lidé, přátelství, odvaha pustit se do křížku se zbrojaři...jsem pacifista, hned bych se k Rodině přidal. Celé to opět krásně vypadá, hudba funguje na jedničku a pomáhá navodit rozverně milou atmosféru. Navíc ti sympatičtí a pohybově nesmírně nadaní herci...nádhera. Tentokrát má Galimatyáš všechno co se mi líbilo v Amélii, ale i to co scházelo v BigBugu. Hravost, laskavý humor, spoustu pěkných nápadů v krásném vizuálu. Bez moralizování s jasným poselstvím...zbraně zabíjí i děti a ženy...je tedy zcela legitimní, když děti vyrostou a ženy zesílí, že se pokusí s tím něco udělat. Že je to naivní představa? No a? Galimatyáš je přece komedie, skoro pohádková heisťárna-promyšlená loupežničina. Vlastně se v něm dá najít i analogie ke komiksovým filmům. Jednotlivé postavy mají speciální schopnosti...máme tam Kalkulačku, Hadí ženu, staříka který má obrovskou sílu, chlapíka který má titánovou kost a nechá se vystřelit z děla a konečně Bazila...muže který má kulku v hlavě a je velmi důvtipný...je vám to povědomé? Ano, Bazil je jakýsi Tony Stark z ulice a ostatní by mohli vytvořit francouzskou pobočkuX-Menů. Jean-Pierre Jeunet a Guillaume Laurant mě tentokrát příjemně překvapili. Místy tempo příběhu trošku zpomalilo, ale když jste ve společnosti tak skvělých postav, tak to nevadí... prostě je rádi vidíte i kdyby jen odpočívaly na gauči.Město ztracenýchna mě bylo moc depresivní, BigBug byl jen vizuální, konečně jsem tedy dostal právoplatného nástupce Amélie z Montmartru. 4-5* ...tentokrát zaokroulím nahoru - bylo to hřejivé.

Lupez po montmartrovsky... Vizualne (vybuch bomby a tlakova vlna je zradlo, pekne holky - tie mlade, francuzska architektura) Jeunet opat tazko (aspon v europskych koncinach) hlada konkurenciu. Ked vsak divak odhliadne od tohto atributu a zacne pitvat postavy  s tym co vychadza z ich ust, ide o podpriemerny "galimatyas" vesmirnych rozmerov. Absurdne, chaoticke, samoucelne, zvratene, manieristicke, samolube... Jeunet at his worst s polovicatym vkladom. 5/10

Tvrdě anachronický (a anarchistický) slap-stick s typickým jeunetovským obludáriem, co tropí voloviny. Potřeba režiséra točit hraný film jako animák je pořád poměrně kouzelná, stejně jako to, že samotná kamera je často samostatným komickým aktérem. Snad akorát škoda toho zastřešujícího tématu. Bohatě by mi stačilo, kdyby protagonista heistoval akorát srdce elastičky než dvě zbrojařské korporace, což je téma, které působí i přes veškerou snahu zkrátka trochu vytrženě z toho pískoviště, kde se zbytek filmu odehrává.