Příběh '88 (1989)

Sotva prumerny rodinny pribeh z celkem zajimaveho prostredi modniho navrharstvi 80.-tych let. Mam pocit, ze nic ve filmu neni dotazeno do konce. Ale dobre vybrana a natocena ruzna mista Prahy, vypada moderneji nez ve skutecnosti byla. Krausova vzdy byla hezka zenska. Jsem rad, ze jsem film videl, i kdyz jsem cekal vetsi podivanou...

„To byla morální facka..“ Projevy metro-obšousta Vašuta či „Bad Boye“ Suchoše to sice poněkud bagatelizují, ale melancholická Richterova hudba, dobové ukotvení se spíše nepřímou společenskou souvislostí a ryze ženský autorský pohled přinášejí do klasického tématu své osobité kouzlo. Scéna s babičkou na lavičce byla jak od Lynche..

Velice emotivní snímek odvyprávěný komorním stylem za podpory hodně působivé kamery využívající prostředí a hry stínů. Další křižovatka života, kde si hlavní roli zahrála Jana Krausová. Příběh o nevěře a rozhodnutí, kdy ublíží buď manželovi (Jan Kraus) a nebo sobě. Pocit provinění se tak stává silnější, než se zdá. Prostředí modních návrhářek nijak nepřekvapí. V době normalizace se používalo často, zato stavitelé kulis v divadle (v případě manžela) bylo vcelku novinkou. Příběh se zaměřuje nejen na partnerský vztah osvojené pracovními povinnostmi, kdy se oba doma vidí takřka jen večer, ale i na společenském kontextu v rozmezí se nějak vymanit ze zašedlého stereotypu. Snímek je natočen v uměleckém dojmu, což přináší i vizuální koncept na celém zpracování. Nejedná se o komedii, romantiku či drama. Jedná se jen o pouhou zpověď ženy, která udělala osudovou chybu, což nezůstane bez následků. Její rozhodnutí však zůstává ve fantazii diváků. Jak by se v její situaci zachovala nejedna divačka?

Už při prvním zhlédnutí mi Příběh utkvěl v paměti, s odstupem času musím jen konstatovat, že se podařlo natočit velmi komorní zpověď, srovnatelnou s filmem Tajnosti od Alice Nellis. Vhled do dilemat života manželského i mileneckého usnadňuje výběr hlavní představitelky Jany Krausové, která doplnila škálu ženských rolí pychologických dramat osmdesátých let (Čas sluhů, Prodloužený čas, Útěky domů).
Jde o zdařilý filmový debut, Zuzana Hojdová se později věnovala především televizní tvorbě, výjimkou je snímek Hrad z písku (nominovaný na českého lva za hlavní ženskou roli), který nebyl tak divácky úspěšný, jako Příběh '88. Geny se nezapřou.

Zuzana Hojdová tehdy na Barrandov v polovině 80. let přinesla námět ne nepodobnýDocela obyčejnému příběhuClade Sauteta. Ale obdobné ženské téma nikdy nemohlo být zpracováno stejným způsobem ve svobodné Francii na konci 70. let a u nás v polovině 80. let. Takže ve výsledku se postava Romy Schneiderové musela potýkat jen s morální otázkou vážící se k nevěře, potratu a souvislým tématům, zatímco česká Jana Krausová měla situaci mnohem horší. Její kariéra stagnovala z naprosto bizarních důvodů, k mimomanželskému milostnému vzplanutí se přidal definitivní ortel nad volbou vychovat nemanželské dítě nebo už nikdy nemít žádné... A jakoby to nebylo málo,Příběh '88přišel do kin v předvečer Sametové revoluce a jeho život byl bohužel jepičí. Nicméně souhrnným pohledem jePříběh '88skvělým melodramatickým kinem, s parádní vizuální složkou, která se opírá o nápad zasadit příběh do uměleckého prostředí módy a divadelního zákulisí. Herecky je celkové vyznění velmi přirozené, ačkoli se místy opírá o příliš literární dialogy. Takové ale někdy milostné situace bývají i v reálném životě. Takže díky za DVD a můžu doufat, že si i po letech televize znovu všimnou takto kvalitního ženského filmu s překrásnými pražskými exteriéry a zasněnou náladou.