Společnice (2000)

Drobný klenot z produkce České televize, která dnes už takové skvělé televizní filmy nevyrábí. Filmu vévodí hlavně Jaroslava Adamová, které zdatně sekunduje Tatiana Vilhelmová. Tyto herečky ztvárňují na první pohled dvě zcela rozdílné ženy, které se ale navzájem potřebují. Solidní scénář, dobrá režie a hlavně autentické herecké výkony. Na televizní produkci opravdu nadprůměrné.

Televizní film o mezigeneračních vztazích s výbornou Jaroslavou Adamovou a dobrou Tatianou Dykovou, na nichž je celý příběh postaven. Ten samotný ale zase tak dobrý není. Postavy mohly být rozvedeny více do hloubky a jejich projevy a jednání mohlo být vypilováno do racionálnější a logičtější podoby (už jen to, že by si někdo vzal domů cizí holku, bloudící pražskými ulicemi a nechal ji přespat v bytě samotnou s nemohoucí babičkou, je těžko uvěřitelná představa). U mně na hraně 2 a 3 *. 50%.

Tři herci tvoří tento snímek pozoruhodným. Jaroslava Adamová, Tatiana Dyková - tehdy ještě Vilhelmová a Miroslav Donutil. Jejich skvělé herecké výkony dělají z filmu nadprůměrnou záležitost. Zajímavé bylo také vidět Janu Šulcovou, která ač lehce před padesát vypadala hrozně. Příběh sám o sobě není silný. Vezměme si, že na podobném principu se odehrává třeba Pretty Woman, i když tam jde o sblížení muže a ženy. S minimem herců a ne až tak zajímavým střihem a scénářem je to docela povedená televizní filmová podívaná.

Ryze ženský pohled na svět? Možná. Možná proto tak pronikavý. Nina je sice tak nějak stylově i charakterově tradiční lakmusový papírek, podle nějž se odhalují ostatní postavy, přesto ji Wilhelmová zahrála dobře, což jí je vlastní. Postava Adamové je stejně tak klasická, ale přirozeně. Jednak je to postava, kterou si (skvěle) časem odehraje prakticky každý již důchodový herec, či herečka, aby všem těm nabubřelým hercům v rozkvětu dokázal, co to znamená herectví, druhak je to skvěle vystihnuté stáří - moudré, rozvážné, ironické, i přesto chybující - ve vztahu ke snaše. kterou považuji za nejlépe uchycenou postavu celého filmu. Pro film a okolní postavy velmi důležitá, přesto zcela na okraji, prakticky po celý film je ostatními stavěna do nepříznivého světla, přesto je to vpravdě pozitivní postava s mnoha dobrými vlastnostmi. A to i přesto, že ji hraje Šulcová, která mi vždycky byla nesympatická a nikdy jsem ji neměl rád.

Zahořklé nemocné dámě projde životem světélko v podobě mladé upřímné, byť poněkud tajemné dívky. Vznikne zvláštní vztah. Žena, které jediný syn nedal vnoučata, zahoří mateřsko-babičkovskou láskou, odpouští Nině i drobné krádeže a je neuvěřitelně velkorysá. Dostává za to upřímnou a veselou společnici, jejíž osud se ale stejně nedozvíme. Odchází stejně neprůhledná, jako přišla, zůstává ale závan života a radosti. A také téma k zamyšlení - co je vlastně v životě podstatné... Především poklona pánům hercům!