Přátelé kopretiny (1967)

Lehká komedie s energií, šarmem a zajímavým zobrazením lidské povahy. Důmyslný restaurátor chce vyměnit svou manželku, která je závislá na televizi, a proto na to podá inzerát. Přitáhne pozornost oddělení pro mravnost, protože se nabídne, že zdarma „přepíše“ všechny rodinné matriky, dokumenty a záznamy v matričních úřadech. Je také nadaným padělatelem.

Knihovník restaurátor si nerozumí s manželkou a chtěl by se podruhé oženit bez toho, aby absolvoval rozvod. Dobrý nápad, trocha napětí a řešení je na světě. :-) Navíc když už se to povedlo, co tak za úplatu pomoci i dalším lidem v nešťastných manželstvích. Námět pro komedii jako dělaný. Jean-Pierre Mocky natočil filmů sice hodně, ale těch komedií moc nebylo. Tahle se mu ovšem povedla velmi, my doma jsme se skvěle bavili a rádi film dál doporučujeme. Jako bonus jsem se dozvěděl, jak si může přivydělat špatně placený knihovník. Taky už vím, kde vnikl nápad s výměnou manželek. :-) No, a aby těch dalších plusů nebylo málo… Přátelé kopretin jsou také výjimeční v tom, že se v českém dabingu objevil Vladimír Menšík, který nadaboval za svůj život jen dva filmy.

"Žijeme jak mravenci a zahyneme, když porušíme zákon mraveniště. Jenomže my nejsme mravenci. Jsme lidé! A člověk má právo riskovat za svobodu..."Poměrně vtipná francouzská komedie (zvláště v první polovině) s bryskními dialogy a typickou "lehkou" francouzskou hudbou o šikovném falzifikátorovi úředních dokumentů a poněkud nešikovných policistech. Oceňuji, že to na francouzskou komedii nebylo až na výjimky moc ztřeštěné či trapné (viz třeba výstup inspektora Morrise v kostýmu nevěsty). Bonus pro českého diváka je pak parádní dabingová klasika s herci jako Menšík, Munzar, Řanda, Libíček či Kopecký.

Rozverná komedie, která flirtuje s podvratnou myšlenkou, že by se šlo vcelku snadno vyhnout drahému a zdlouhavému rozvodu tím, že by se manželé dohodli mezi sebou a vyměnili by své partnery za vhodnější. Samozřejmě kus za kus, protože párů, kde to v manželství neklape je spousta. Přestože je tento koncept brán s velkým nadhledem, umím si představit, že ultras feministkám z takového filmu vzteky prasknou podvazky...teda suspenzory. Se ženami se kšeftuje, jako na nějaké burze, stěhují se do bytů k mužům, jako nějaký nábytek a tvůrci dokonce schvalují i mnohoženství. Přesto věřím, že se u takového filmu pobaví i dámy, protože ve skutečnosti si tvůrci utahovali spíš z manželství a byrokracie. Odsýpá to svižně, je to lehce stravitelné a příjemně anarchistické. Na tu dobu až překvapivě. I když...klidně bych dal tento film jako klubovou dvojprojekci sKrysami z temnot, které sice nejsou tak bezstarostně rozverné, ale ta anarchie, resp. absurdní způsob, jak obejít zkostnatělou byrokracii... .

Cesta do dětství. Viděli jsme to v kíně a pak byla oblíbená hláška "Matuuůůů". Jednoduchá zápletka, spousta srandy. Zajímavý dabing, sice to není v titulcích, ale slyšíme Menšíka, Kopeckého, Libíčka .... Matů a jeho žena, se kterou se rozvedl prostřednictvím matriky byli skuteční manželé Claude Rich, a Catherine Rich. Zaujme i jeho druhá žena Paola Pitagora, hlavně tím, že je velice pohledná.