Praha 1952: Proces s Rudolfem Slánským (2021)

Tieto kapitoly česko-slovenskej histórie sú mi pomerne neznáme. Okrem faktu, že sa stali. Súdruhovia tajili tieto zinscenované procesy s "nepriateľmi režimu". Tento dokument bol teda obohacujúcou dávkou informácií. Zostal trpký pocit zhnusenia nad metódami ich práce. Výraz tváre Slánskeho vypovedá o skutočnom utrpení človeka. Nestačil holokaust? Muselo to pokračovať ďalej? Nenávisť je mocná zbraň ideológií.

Filmový esej-epos, do kterého tento francouzskoruský koprodukční dokument přerůstá je co do svého účinku plně srovnatelný s ruským přestavbovým filmem VČERA BYLA JEŠTĚ VÁLKA. Neznásilňuje fakta, nesoustředí se výhradně na životy postižených, zavražděných popravou bez ohledu na své skutečné viny a neviny. Současně chtělo by se říci s ženskou něhou podává pohledy pozůstalých po Slánském, Margoliovi a Londonovi. Dotváří i svět Gavrasova DOZNÁNÍ. Jen trochu citlivý divák si nemůže být nevědom chvění srdce v lidském dlani - zdá se, že právě tato metafora nejvýstižněji postihuje skutečný dosah zachycených zločinů a těžká ublížení, s nimiž se i dnes vyrovnávají pozůstalí. Ta jednota individuálního i společenského, kterou PRAHA 1952 mistrovsky postihuje, dává tomuto dílu mimořádnou nadčasovou působivost a nezapomenutelnost.

Viacero vecí zo známeho procesu bolo už opakovane videných a vysielaných. No nikdy to neprestáva baviť resp. dostávať do úžasu, akou obludnou sa môže stať ideológia a ako ochotne sú aj bežní ľudia toto ochotne podporovať, dokonca volať po tom, aby bol režim tvrdší. Každá doba si nachádza takých ľudí, svedkovia covidovi či takzvaní progresívci sú podobní fanatici, vraj v demokratickom obale. Slánskeho zrušil režim, ktorý sám veľkohubo podporoval a keby sa on ocitol na strane barikády, ktorá má odstraňovať červených súkmeňovcov, tiež by neváhal. Človek si pozrie proces a neprestáva sa diviť, ako takému očividnému divadlu mohli ľudia veriť. Človek si pozrie čiernozubého krikľúňaUrválkaa nerozumie tomu, ako taký blázon mohol robiť prokurátora a očividné lži s takou vervou podporovať. A potom si spomenie, že tých urválkov je stále dosť, nielen na vysokých miestach, ale je ním aj obyčajná teta, ktorá udávala svojho suseda, lebo nosil rúško pod nosom. Film má pridanú hodnotu, že sú tu pohľady Slánskeho rodiny, potomkov. A tiež prekvapí, že keď mu do bytu vpálilo komando, tak v tom šoku už aj zabudol, že je žid a ateistický boľševik a paradoxne neustále spomínal Ježiša a Máriu.

Mikuláš a čert - příslušníci tajné politické policie, anděl taky estébák. Bacha koho si pouštíš do bytu. Příběh Slánský velmi poutavý, knihu Josefy Slánské Zpráva o mém muži jsem přečetl jedním dechem.

To by měli těm zarputilým komoušům pouštět ve dne v noci. Mezi fašisty a komunisty nikdy nebyl žádný rozdíl. Obojí byl i je stejný humus.