Poslední adresa (1970)

Spíš drama než klasická krimi, s melancholickou náladou a pomalejším tempem. Příběh působí smutně a civilně, bez zbytečné okázalosti.Lino Venturatu ukazuje i lidskou stránku a občasný úsměv, což vytváří zajímavý kontrast s jeho jinak vážnými rolemi. Dobře funguje i dynamika mezi zkušeným policistou a mladou, naivní asistentkou. Nenápadné, ale zanechá dojem.

Výborná, takmer noirová policajná dráma o mravenčom hľadaní korunného svedka. Produkcia je veľmi dobrá a skvele pracuje s atmosférou. Pästné choreografie síce nie sú také efektné ako dnes a Lino Ventura nemá kúzlo Alaina Delona, ale stále má dosť chlapského šarmu drsného policajta. Marlène Jobert mu skvele robí pravú ruku a svojou postavou začínajúcej policajtky dáva príbehu láskavo naivnú príchuť. Príbeh naviac, typicky pre toto obdobie francúzskej kinematografie, nemá úplne šťastný koniec.

Začátkem sedmdesátých let musely být ve Francii dobré časy. Policie měla čas na to, aby řešila např. krádež čtyř holubů. Také dělala razie na úchyly obtěžující ženy v kinech. Tak třeba jeden ukazoval nějaké ženě v kině pornofotky. Patrně jí je nechtěl prodat, nýbrž ji touto cestou chtěl vzrušit, aby se nechala přesvědčit k pohlavnímu styku. Jiný zase svítil ženě do obličeje baterkou. Nikdy jsem o takové úchylce neslyšel, a vida, tam ji znali. Byli to koumáci, ti Francouzi. Kdybych měl vymyslet, jak vzrušit ženu baterkou, tak by mě napadlo posvítit jí někam jinam. Některou by třeba takový projev zájmu o její osobu dojal a řekla by, že doma má lepší osvětlení, takže můžeme jít k ní. Ženy jsou nevyzpytatelné. Pak se rozběhne vlastní děj filmu, který mi zas až tolik zajímavý nepřišel. Hraje tam jedna ženská, vzhledem tak průměr, ale má nepěkný krátký účes.

Hned úvodní scéna působí jako špatnej vtip- lidi se vrhaj po ozbrojeným desperátovi, ten je střílí bez toho, aniž by ta zbraň zakouřila, aniž by z ní něco vyšlehlo, smrtelně zranění padají k zemi bez jediné kapky krve, psanec prchá do zahrady, v níž se najednou zjeví v mlžném oparu hlavní hrdina a do darebáka vyprázdní obsah zásobníku na způsob limonádového Joe. Až na to, že tohle bude detektivka, nikoliv koňská opera. Ale koňů na to koukalo hodně, jak se tak dívám na hodnocení. Lino Ventura byl sympoš, ale nečetl si scénáře. V (ne)kvalitě jeho filmů se odráží ta šílená kvantita, sekal to jak Baťa cvičky.

Můj oblíbený film. Sympatická dvojice policistů nehledá vraha, ale svědka zločinu. Během jejich pátrání se díky informacím, s nimiž se krůček po krůčku posouvají policisté k cíli, k poslední adrese, před divákem rozkrývá dojímavý příběh otce a nemocné dcery. Je to téměř komorní příběh. Dramatický hudební doprovod (famózní de Roubaix) však dodává snímku napětí. Vím, jak to skončí. Výborně zahrané, a to nemyslím jen Jobertovou a Venturu. Bolestně vypointované. Na závěr se už léta nedívám.